V minulém článku o ložnicích jste se mohli dozvědět, jak na tyto prostory nahlíží legislativa a typologické příručky. Ačkoliv je dětský pokoj standardně používaný a již zažitý název, patří tato místnost v rámci obytného prostoru rovněž mezi ložnice – jde o ložnici pro děti. Z hlediska zařizování se ale nesoustřeďte pouze na tuto funkci. Má-li pro vás jako „dospěláka“ ložnice funkci ryze klidovou a určenou ke spánku, pro vaše ratolesti představuje jejich pokoj životní prostor s celou řadou využití. Dospělý člověk zpravidla opouští své bydliště kvůli zaměstnání, které si až na výjimky nevozí zpátky s sebou domů. Domov pro něj nepředstavuje spojitost s prací. I v případě, že ano, má doma obvykle pracovnu nebo alespoň pracovní kout. Oproti tomu dítě, pro které představuje svým způsobem zaměstnání škola, si s sebou domů vozí domácí úkoly, které by mělo vypracovávat pohodlně a v klidu na svém pracovním místě. V tomto článku se nebudeme zabývat obytným prostorem disponujícím velkorysými možnostmi, jako je zřízení oddělené dětské ložnice a herny. Málokterá rodina si takové uspořádání může dovolit, mnohem častěji se rodiče rozhodují, jestli bude potomkům stačit jeden pokoj, nebo jim přece jen dopřejí soukromí v pokojích vlastních. Dětský pokoj tak v nejvíce případech představuje prostor ke spaní, k práci čili učení i volnočasovým aktivitám u pracovního stolu, hrám a jiným činnostem na zemi, k ukládání oblečení, ale také hraček a třeba sportovního vybavení, místo pro setkání s kamarády a pořádání narozeninových oslav a v neposlední řadě také trucovnu, kam se může dítě uchýlit před nechápavými rodiči.
Uspořádání
Byla-li doporučená minimální velikost ložnice rodičů 14 m2, tak v případě dětského pokoje platí toto číslo pro místnost nejlépe jen pro jedno dítě. Nezapomeňte, že kromě postele, která je platná pro všechny věkové kategorie, bude dítě v pokoji potřebovat pracovní stůl s věkem rostoucích rozměrů, úložné prostory nejen na oblečení, ale také na hračky a postupem času na materiály a knihy do školy, často i vlastní knihovnu. Úložné prostory navíc přijdou vhod, má-li váš potomek prostorově náročné hobby (např. modelářství). Návštěvy kamarádů pravděpodobně nebude hostit v hlavním obývacím pokoji, takže vyvstane potřeba najít místo na sedačku, aby se nesedělo jen na posteli nebo na zemi. Menší děti zase na zemi tráví hraním času více, takže dostatečně velká volná plocha uprostřed místnosti by měla být samozřejmostí, nechcete-li pravidelně šlapat po kostičkách ze stavebnic po celém bytě.
| I když dětské pokoje plní několik účelů najednou, neměly by být uspořádány zmatečně. Díky téměř neomezenému výběru nábytku, doplňků, textilií či lehkých stavebních prvků lze místnost snadno rozdělit do funkčních celků – spací kout, pracovní místo, úložné prostory apod. Nutnost poskytnout malým spolubydlícím dostatek přirozeného světla k učení i hraní totiž poněkud koliduje s faktem, že místo pro spaní by mělo být chladné. Prioritou ale zůstává osvětlení denních aktivit, proto byste měli pokoj rozvrhnout tak, aby sluneční paprsky oknem dopadaly na hrací plochu a pracovní místo a spací kout byl před nimi uchráněn. Nabízí se dělení pokoje policovými stěnami, lehkými dřevěnými příčkami nebo závěsy.
Na obrázku se můžete inspirovat třemi variantami účelného uspořádání dětského pokoje 3 x 4 m (častý „panelákový“ rozměr i místnosti v novostavbách) pro starší dítě a jedním minimálním pokojem 3,4 x 4,2 m pro děti dvě. |
Dlouhodobým trendem jsou dvoupatrové postele, obývá-li pokoj více dětí, nebo vyvýšené spaní na palandách šetřící místo tak, že se pod ně například umístí psací stůl, což je řešení naprosto kontraproduktivní – postele pro děti zpravidla umisťujeme do rohu a bude-li pod ní psací stůl, nemůže být již z principu dostatečně osvětlen a ještě si osoba u stolu sedící bude stínit sama sebou. Navíc neúprosné zákony fyziky praví, že teplý vzduch má tendenci stoupat vzhůru, takže v jarních a letních měsících své ratolesti připravíte nepříjemné chvilky. Dvoupatrové nebo vyvýšené postele opravdu důkladně zvažte, protože výše položené místo ke spaní bude vašeho potomka bavit jen pár let. V prvé řadě alespoň trochu vynalézavé dítě brzy přijde na to, že lézt do postele po žebříku je nuda, když přece opičí dráha sestávající z pojízdné židle, neuklizeného stolu a parapetu okna v pátém patře skýtá daleko větší výzvu. Větší školáci pak každovečerní šplh často shledají naopak naprosto otravným. Jde-li o děti starší a pokoj zcela nově zařízený, o horní postel se zpravidla pohádají, aby pak vítězné horní dítě za čas zjistilo, že si v průběhu dne nemůže jen tak sednout na postel, protože spodní dítě uplatňuje na tu svou teritoriální nárok. Vy zase zjistíte, že si k němu nemůžete sednout, pokud třeba zrovna leží s chřipkou. Ačkoliv jde o věc zvyku a záležitost subjektivní, lepším řešením se tedy jeví standardní postel. Pro dvě nebo více dětí sdílejících jeden pokoj by pak neměly být umístěné bez mezery těsně vedle sebe. Stejně jako u ložnice rodičů se dá prostor pod postelí využít jako úložný, vybrat si můžete například v sekci dětské postele s úložným prostorem. |
Není to pravidlem, ale vybavení bytu, který člověk plánuje využívat spolu s celou rodinou, se obvykle pořizuje na značně dlouhou dobu. To ale z logických důvodů neplatí pro dětské pokoje. Po dobu, kterou s vámi budou děti bydlet, než se osamostatní, bude potřeba interiér dětského pokoje obměnit nebo doplnit určitě alespoň jednou. Disponujete-li omezeným rozpočtem, zvažte, které interiérové prvky bude výhodnější pořídit kvalitnější a v nestárnoucím designu s tím, že vydrží svou funkci plnit dlouho, a u kterých můžete zaexperimentovat, protože z nich váš potomek stejně za chvilku vyroste. Jiné faktory tak zohledňujte u úložných prostor, jako jsou šatní skříně nebo knihovny, protože těch bude zapotřebí neustále, jiné pak u například u postelí, jejichž velikost, rošt a matrace by se měly měnit s tím, jak dítě roste. Předškolákovi tak klidně dopřejte postel zkrácené délky ve tvaru autíčka nebo s motivem populární bílorůžové kočičky, za pár let byste totiž měli pořídit novou, ať už její vzhled dítě omrzí nebo ne. Jiný případ představují psací stoly a židle, z jejichž nabízeného množství lze vybrat nastavitelné a polohovatelné varianty, které porostou spolu s dítětem. Standardní výška psacího a PC stolu je 70 – 75 cm pro dospělého, rostoucí stůl by pak měl být nastavitelný dle výšky dítěte až do této hodnoty. Kancelářské židle se výškově polohovací vyrábí standardně. Minimální rozměr psacího stolu by měl být 60 x 120 cm. Ideální je ale hloubka 70 cm.
|
Vybavení dětského pokoje není navždy
Sezení
Pokud je dítě zvyklé peřiny stlát a ponechávat na posteli a nikoliv uklízet do peřináčů nebo zásuvek, takže si není kam sednout, určitě zvažte pořízení sedačky. Ta se bude hodit i při návštěvách kamarádů nebo rozložená jako provizorní lůžko. Variantně lze pokoj vybavit i sedacími vaky nebo ne tak obvyklými závěsnými křesílky.
Doplňky
V závislosti na věku dítěte lze pokoje dovybavit různými doplňky, jejichž účel lze možná již zařadit mezi hračky. Jedná se například o dětské židličky se stolkem, různé textilní bunkry a tunely, domečky na hraní, domácí prolézačky nebo koberce s autodráhou.
Barvy a materiály
Co se týká materiálů, pozor byste měli dávat u nábytku pro nejmenší. Materiály použité k jeho výrobě musí být certifikované jako zdravotně nezávadné a nábytek jako celek bezpečný pro použití pro danou věkovou kategorii.
Ohledně barevného řešení je bezpředmětné nabízet jakékoliv rady nebo pravidla. Podaří-li se vám oddělit v rámci pokoje spací kout, platí pro něj stejná doporučení jako pro ložnice. V herní a pracovní části se fantazii meze nekladou a každá barva a vzor je povolen. K dětským pokojíčkům těch nejmenších patří živé a veselé barvy, pestré vzory nebo obrázky. Kreativní děti si však svoje území začnou brzy utvářet k obrazu svému a všechny děti bez rozdílu v tvůrčích schopnostech s tím začnou dříve či později také. Při zařizování pokoje teenagerovi pak až na výjimky k žádným radám přihlédnuto nebude vůbec.