7 tipů, jak na zařízení dětského pokoje…

V minulém článku o ložnicích jste se mohli dozvědět, jak na tyto prostory nahlíží legislativa a typologické příručky. Ačkoliv je dětský pokoj standardně používaný a již zažitý název, patří tato místnost v rámci obytného prostoru rovněž mezi ložnice – jde o ložnici pro děti. Z hlediska zařizování se ale nesoustřeďte pouze na tuto funkci. Má-li pro vás jako „dospěláka“ ložnice funkci ryze klidovou a určenou ke spánku, pro vaše ratolesti představuje jejich pokoj životní prostor s celou řadou využití. Dospělý člověk zpravidla opouští své bydliště kvůli zaměstnání, které si až na výjimky nevozí zpátky s sebou domů. Domov pro něj nepředstavuje spojitost s prací. I v případě, že ano, má doma obvykle pracovnu nebo alespoň pracovní kout. Oproti tomu dítě, pro které představuje svým způsobem zaměstnání škola, si s sebou domů vozí domácí úkoly, které by mělo vypracovávat pohodlně a v klidu na svém pracovním místě. V tomto článku se nebudeme zabývat obytným prostorem disponujícím velkorysými možnostmi, jako je zřízení oddělené dětské ložnice a herny. Málokterá rodina si takové uspořádání může dovolit, mnohem častěji se rodiče rozhodují, jestli bude potomkům stačit jeden pokoj, nebo jim přece jen dopřejí soukromí v pokojích vlastních. Dětský pokoj tak v nejvíce případech představuje prostor ke spaní, k práci čili učení i volnočasovým aktivitám u pracovního stolu, hrám a jiným činnostem na zemi, k ukládání oblečení, ale také hraček a třeba sportovního vybavení, místo pro setkání s kamarády a pořádání narozeninových oslav a v neposlední řadě také trucovnu, kam se může dítě uchýlit před nechápavými rodiči.

Uspořádání

Příklady dispozičního řešení dětského pokoje standardních rozměrů

Byla-li doporučená minimální velikost ložnice rodičů 14 m2, tak v případě dětského pokoje platí toto číslo pro místnost nejlépe jen pro jedno dítě. Nezapomeňte, že kromě postele, která je platná pro všechny věkové kategorie, bude dítě v pokoji potřebovat pracovní stůl s věkem rostoucích rozměrů, úložné prostory nejen na oblečení, ale také na hračky a postupem času na materiály a knihy do školy, často i vlastní knihovnu. Úložné prostory navíc přijdou vhod, má-li váš potomek prostorově náročné hobby (např. modelářství). Návštěvy kamarádů pravděpodobně nebude hostit v hlavním obývacím pokoji, takže vyvstane potřeba najít místo na sedačku, aby se nesedělo jen na posteli nebo na zemi. Menší děti zase na zemi tráví hraním času více, takže dostatečně velká volná plocha uprostřed místnosti by měla být samozřejmostí, nechcete-li pravidelně šlapat po kostičkách ze stavebnic po celém bytě.

I když dětské pokoje plní několik účelů najednou, neměly by být uspořádány zmatečně. Díky téměř neomezenému výběru nábytku, doplňků, textilií či lehkých stavebních prvků lze místnost snadno rozdělit do funkčních celků – spací kout, pracovní místo, úložné prostory apod. Nutnost poskytnout malým spolubydlícím dostatek přirozeného světla k učení i hraní totiž poněkud koliduje s faktem, že místo pro spaní by mělo být chladné. Prioritou ale zůstává osvětlení denních aktivit, proto byste měli pokoj rozvrhnout tak, aby sluneční paprsky oknem dopadaly na hrací plochu a pracovní místo a spací kout byl před nimi uchráněn. Nabízí se dělení pokoje policovými stěnami, lehkými dřevěnými příčkami nebo závěsy.

Na obrázku se můžete inspirovat třemi variantami účelného uspořádání dětského pokoje 3 x 4 m (častý „panelákový“ rozměr i místnosti v novostavbách) pro starší dítě a jedním minimálním pokojem 3,4 x 4,2 m pro děti dvě.

Dlouhodobým trendem jsou dvoupatrové postele, obývá-li pokoj více dětí, nebo vyvýšené spaní na palandách šetřící místo tak, že se pod ně například umístí psací stůl, což je řešení naprosto kontraproduktivní – postele pro děti zpravidla umisťujeme do rohu a bude-li pod ní psací stůl, nemůže být již z principu dostatečně osvětlen a ještě si osoba u stolu sedící bude stínit sama sebou. Navíc neúprosné zákony fyziky praví, že teplý vzduch má tendenci stoupat vzhůru, takže v jarních a letních měsících své ratolesti připravíte nepříjemné chvilky. Dvoupatrové nebo vyvýšené postele opravdu důkladně zvažte, protože výše položené místo ke spaní bude vašeho potomka bavit jen pár let. V prvé řadě alespoň trochu vynalézavé dítě brzy přijde na to, že lézt do postele po žebříku je nuda, když přece opičí dráha sestávající z pojízdné židle, neuklizeného stolu a parapetu okna v pátém patře skýtá daleko větší výzvu. Větší školáci pak každovečerní šplh často shledají naopak naprosto otravným. Jde-li o děti starší a pokoj zcela nově zařízený, o horní postel se zpravidla pohádají, aby pak vítězné horní dítě za čas zjistilo, že si v průběhu dne nemůže jen tak sednout na postel, protože spodní dítě uplatňuje na tu svou teritoriální nárok. Vy zase zjistíte, že si k němu nemůžete sednout, pokud třeba zrovna leží s chřipkou. Ačkoliv jde o věc zvyku a záležitost subjektivní, lepším řešením se tedy jeví standardní postel. Pro dvě nebo více dětí sdílejících jeden pokoj by pak neměly být umístěné bez mezery těsně vedle sebe. Stejně jako u ložnice rodičů se dá prostor pod postelí využít jako úložný, vybrat si můžete například v sekci dětské postele s úložným prostorem.
Není to pravidlem, ale vybavení bytu, který člověk plánuje využívat spolu s celou rodinou, se obvykle pořizuje na značně dlouhou dobu. To ale z logických důvodů neplatí pro dětské pokoje. Po dobu, kterou s vámi budou děti bydlet, než se osamostatní, bude potřeba interiér dětského pokoje obměnit nebo doplnit určitě alespoň jednou. Disponujete-li omezeným rozpočtem, zvažte, které interiérové prvky bude výhodnější pořídit kvalitnější a v nestárnoucím designu s tím, že vydrží svou funkci plnit dlouho, a u kterých můžete zaexperimentovat, protože z nich váš potomek stejně za chvilku vyroste. Jiné faktory tak zohledňujte u úložných prostor, jako jsou šatní skříně nebo knihovny, protože těch bude zapotřebí neustále, jiné pak u například u postelí, jejichž velikost, rošt a matrace by se měly měnit s tím, jak dítě roste. Předškolákovi tak klidně dopřejte postel zkrácené délky ve tvaru autíčka nebo s motivem populární bílorůžové kočičky, za pár let byste totiž měli pořídit novou, ať už její vzhled dítě omrzí nebo ne. Jiný případ představují psací stoly a židle, z jejichž nabízeného množství lze vybrat nastavitelné a polohovatelné varianty, které porostou spolu s dítětem. Standardní výška psacího a PC stolu je 70 – 75 cm pro dospělého, rostoucí stůl by pak měl být nastavitelný dle výšky dítěte až do této hodnoty. Kancelářské židle se výškově polohovací vyrábí standardně. Minimální rozměr psacího stolu by měl být 60 x 120 cm. Ideální je ale hloubka 70 cm.

 

Vybavení dětského pokoje není navždy

 

Sezení

Pokud je dítě zvyklé peřiny stlát a ponechávat na posteli a nikoliv uklízet do peřináčů nebo zásuvek,  takže si není kam sednout, určitě zvažte pořízení sedačky. Ta se bude hodit i při návštěvách kamarádů nebo rozložená jako provizorní lůžko. Variantně lze pokoj vybavit i sedacími vaky nebo ne tak obvyklými závěsnými křesílky.

Doplňky

V závislosti na věku dítěte lze pokoje dovybavit různými doplňky, jejichž účel lze možná již zařadit mezi hračky. Jedná se například o dětské židličky se stolkem, různé textilní bunkry a tunely, domečky na hraní, domácí prolézačky nebo koberce s autodráhou.

Barvy a materiály

Barevný vzorník

Co se týká materiálů, pozor byste měli dávat u nábytku pro nejmenší. Materiály použité k jeho výrobě musí být certifikované jako zdravotně nezávadné a nábytek jako celek bezpečný pro použití pro danou věkovou kategorii.

Ohledně barevného řešení je bezpředmětné nabízet jakékoliv rady nebo pravidla. Podaří-li se vám oddělit v rámci pokoje spací kout, platí pro něj stejná doporučení jako pro ložnice. V herní a pracovní části se fantazii meze nekladou a každá barva a vzor je povolen. K dětským pokojíčkům těch nejmenších patří živé a veselé barvy, pestré vzory nebo obrázky. Kreativní děti si však svoje území začnou brzy utvářet k obrazu svému a všechny děti bez rozdílu v tvůrčích schopnostech s tím začnou dříve či později také. Při zařizování pokoje teenagerovi pak až na výjimky k žádným radám přihlédnuto nebude vůbec.

Víte, jak udržet chlép čerstvý i na druhý den? Chlebník je to pravé.

Těšili jste se, jak si k snídani dáte chleba s máslem a medem, jenže ouha. Vzali jste chleba do ruky a je tvrdý jako kámen, takže k snídani budou leda tak topinky s česnekem. Chudáci kolegové v práci, se kterými budete mluvit. No ale zase se nemusíte bát upírů… Jak napříště zabránit tomu, aby chleba okoral, ztvrdl, či dokonce zplesnivěl? Jak ho udržet déle čerstvý? Nenechávejte ho v sáčku, ale přendejte ho do utěrky nebo chlebníku.

 

Jak skladovat chleba

Na krátkodobé skladování stačí chleba zabalit do látkové (nejlépe lněné nebo bavlněné) utěrky. Ta absorbuje přebytečnou vlhkost a udržuje chleba déle čerstvý. Pro delší skladování (maximálně týden) se hodí košík s víčkem, dóza s víkem, chlebník, speciální zásuvka nebo skříňka. Pokud chcete, aby chleba vydržel déle, musíte ho zamrazit. Před zmražením chleba pečlivě zabalte do hliníkové folie a vložte do plastového sáčku určeného pro zmrazování. Z obalu vytěsněte veškerý vzduch.

Foto: dedra.cz

Můžete použít i dvojitý plastový obal, vodotěsnou krabici nebo důkladně vyčištěnou plastovou krabici určenou pro zmrazené potraviny. Nepoužívejte papírové obaly od mléka, přírodních sýrů a podobných výrobků. Chléb kypřený droždím a běžné pečivo si uchovají svoji jakost v mrazničce až po dobu šesti měsíců, raději ale chleba snězte do tří měsíců.

Chlebník brání přístupu vzduchu a vlhkosti ke chlebu. Na trhu najdete chlebníky z různých materiálů, v mnoha barvách i tvarech. Je na vás, který si vyberete, měl by však ladit se stylem kuchyně. Kvalitní chlebník bývá dražší, ale zato lépe těsní a dobře se s ním manipuluje. U nekvalitních výrobků se dvířka při častém otevírání mohou velmi rychle poničit.

Při manipulaci s chlebem vždy dodržujte pravidla čistoty, abyste na něj ze špinavých rukou nepřenesli nic, co by mohlo podpořit rychlý úbytek čerstvosti nebo tvorbu plísně. Pečivo v igelitovém sáčku nepokládejte na lednici. Rychle se zde kazí, tvrdne a plesniví, protože vrchní stěna lednice se zahřívá na poměrně vysokou teplotu a následně dochází ke kondenzaci vlhkosti v sáčku.

Tipy pro použití chlebníku

Pečivo nedávejte do chlebníku, pokud je ještě teplé. Vznikající pára se mění na vlhkost a usnadňuje růst plísně. Před uložením do chlebníku vyndejte chleba z mikrotenového sáčku a zabalte ho do lněné utěrky nebo pytlíku. Chlebník pravidelně (alespoň jednou týdně) myjte nebo vytírejte a zbavujte drobečků, aby se v nich netvořila plíseň. Použijte třeba octovou vodu a po omytí nechte chlebník důkladně oschnout.

Do chlebníku přidejte rozkrojené jablko. Pečivo zvláční a pomaleji vysychá. Pokud do chlebníku přidáte kousek syrové brambory, tak chleba nebude plesnivět. Nakrojený bochník pokládejte plochou řezu na čistou, rovnou podložku, aby chléb neokoral, střídka zůstala vláčná a kůrka pevná.

 

Máte retro kuchyni? Vyberte si chlebník ze smaltované oceli.

Jaké jsou typy chlebníků

Ve velikosti chlebníků jsou značné rozdíly. Od malého chlebníčku na půlku chleba se dostanete až ke schránkám na dva bochníky. Chlebník může být dřevěný, nerezový, ocelový, plastový, porcelánový či proutěný. Může stát na lince, ale můžete ho zavěsit i pod kteroukoliv horní skříňku kuchyňské linky (volně stojící nebo závěsný chlebník).

Dřevěný chlebník (borovice, dub i bambus) je tradiční, kvalitní a trvanlivý. Víko bývá většinou sklopné a otevírá se zepředu nebo shora. Někdy je odnímatelné celé. Dřevěné chlebníky většinou dobře těsní, nepropouští vlhkost a brání chlebu vysychat. Chrání jej i před jinými škůdci (před tatínkem, kterého v noci chytne hlad, však chlebník chleba neochrání) a stojí zhruba od 200 Kč.

Nerezový chlebník vypadá moderně a snadno ho vyčistíte (chytají se však na něm otisky). Malý seženete už za 230 Kč. Chlebník ze smaltované oceli mívá posuvné nebo sklopné víko, spoustu barevných variant a robustní konstrukci. Stojí zhruba 800 Kč a více. Plastové chlebníky mívají spoustu barev, jsou jednoduché na údržbu, lehké a při pádu se jen tak nerozbijí.Koupíte je už za cenu kolem 180 Kč.

Co použít místo chlebníku?

Místo chlebníku můžete použít i plastový vzduchotěsný box na chléb a pečivo. Bývá vyrobený z vysoce kvalitního a trvanlivého polypropylenu se silikonovým těsnicím kroužkem po obvodu. Je omyvatelný v myčce a podle velikosti stojí 100 Kč a více. Kromě boxů můžete použít také speciální pytlík na pečivo s dvojitou vrstvou (vnější je z čisté bavlny a vnitřní ze speciální plastové fólie). Koupíte ho už za 100 Kč.

Na krátkodobé uchování chleba a pečiva použijte chlebenku z proutí. Pečivo v ní můžete naservírovat přímo na stůl. Hranatý, kulatý nebo oválný košík mívá víko a uvnitř bývá proutí potažené kanafasem nebo lněnou tkaninou. Stojí zhruba 400 Kč.

V řadě kuchyňských linek je speciální hluboká zásuvka se speciálním těsněním, které v zavřeném stavu nepropouští k pečivu téměř žádný vzduch a chrání jej tak před oschnutím. Vnitřní plastová vložka se navíc snadno čistí. Kromě zásuvky na ukládání pečiva si dokonce můžete pořídit i zásuvku na jeho rozpékání a ohřívání.

Jak vyrobit stojan na víno bez velké námahy…

Jistě jste už slyšeli, že střídmé každodenní pití vína je prospěšné lidskému zdraví. Pochopitelně ne v ledajakém množství a kvalitě. Odborníci se v řadě studií shodli, že zejména srdci jsou prospěšné dvě sklenky denně pro muže a jedna pro ženy. Patříte-li k milovníkům jiskřivého moku a snažíte se dodržovat tato doporučení, měli byste si doma zařídit stylové uložení lahví pro svou potřebu.

V našem seriálu o bedýnkovém nábytku jsme si už ukázali, co všechno můžete z nepotřebných, ale i úplně nových dřevěných bedýnek od ovoce a zeleniny vyrobit. Konferenční a noční stolky, taburet, knihovnu, poličky či boxy na zeď. Tentokrát si zhotovte jednoduché, ale stylové úložné boxíky na víno. Pokud je budete mít ve chladnější spíži nebo ve sklepě, víno zůstane chuťově výborné.

Základní úpravou bedýnky je dělicí dřevěný kříž do úhlopříčky

Skvěle vypadá úložný vinný box z bedýnky, která má uprostřed dělicí kříž. Potřebujete jen šikovné ruce, základní truhlářské nářadí, spojovací materiál a barvu na závěrečnou úpravu. Bedýnku dobře rozměřte a uřízněte si dvě destičky do její úhlopříčky. Jednu destičku budete muset rozpůlit a po jejím vsunutí do bedýnky připevnit s pomocí vrutů a plechové spojky ke druhé. Výsledkem bude bedýnka s dřevěným křížem uprostřed. Vína jen naskládáte do takto vzniklých přihrádek.

Nezapomeňte na přiměřenou „vnější úpravu prací“. Rozmyslete si tedy, jakým odstínem svůj výtvor natřete, aby nerušil své okolí. Nátěru samozřejmě musí předcházet, pokud je třeba, osmirkování dřeva do hladka. Použít můžete třeba lesklé nebo matné, vodou ředitelné barvy. Dřevo namořené na přírodní odstín ponechte v případě, že vám bedýnky poslouží bez vnitřního kříže, ale umístíte je do kovového stojanu nad sebe a na šikmo. O uložených lahvích tak budete mít dobrý přehled.

Vína ukládejte naležato, se dnem lahve o něco výše než hrdlo

Bedýnku ale nemusíte rozdělovat jen úhlopříčně. Nicméně stejným způsobem dovnitř připevněte lišty, do nichž v přední části vyřežte půlkruh na hrdlo lahví. Zadní lištu na podporu dna lahve dejte o malinko výše, aby se při uložení vína stále smáčel korkový uzávěr a víno neztrácelo svou jakost. Čistě kulaté otvory vyřežte v případě, že si pro uložení vína vyberete bedýnku s plným víkem.

Velice zajímavá je klasická bedýnka, do níž těsně a nahusto vedle sebe naskládáte válce z drátěného pletiva. Obdobně vypadá ochrana stromků proti na zahradě proti okusu zvěří. Pak už jen dovnitř naskládejte lahve. Obdobně využijte jakoukoli železnou dělicí armaturu, která vám bude rozměrově vyhovovat. Jestliže máte v bytě dostatek místa na stěně, nebojte se zapřemýšlet o uložení víneček do bedýnkových stojánků na zeď, současně s vinnými sklenkami.

Dřevěnou bedýnku seřízněte po její delší straně na polovinu. Poté opatrně odstraňte z její jedné delší strany prkýnka. Připevněte bedýnku s pomocí hmoždinek a vrutů spolehlivě na zeď a jedno z prkýnek upevněte vruty nebo přibijte hřebíčky dopředu a dolů do vzniklého otvoru. Poslouží jako zábrana proti vypadení lahví. Pokud ještě do spodní části vybrousíte mělké zářezy, získáte ideální odkládací místo na skleničky. Pověsíte je dnem nahoru a tím pádem se do nich nebude prášit.

Autor: DiksY

Bydlet kvalitně, znamená žít…

Sníte o kuchyni s ostrůvkem? Zjistěte, zda je to opravdu výhra…

Kuchyňský ostrůvek zvětší pracovní i úložný prostor kuchyně. Často slouží jako prvek, který opticky odděluje kuchyňskou zónu od zóny obytné. Je častým snem hospodyněk, ale ne vždy je praktický tak, jak to v představách vypadá. Ideální kombinaci tvoří s jednořadou kuchyňskou linkou a linkou do L. Ke kuchyním ve tvaru U a G se už tak moc nehodí. Dřez ani sporák umístěný na ostrůvku není příliš praktický, takže je lepší ho využívat jen jako další pracovní a odkládací plochu. Z vnější strany ostrůvku můžete mít barové sezení, případně klasický jídelní stůl.

Ostrůvek se hodí jen do větších místností a kuchyní spojených s jídelnou či obývacím pokojem. Kolem ostrůvku totiž musí zůstat dostatek místa pro pohyb. Minimální vzdálenost od stěn i dalších kusů nábytku by měla být minimálně 90 cm, optimálně však 120 cm. Hloubka i délka ostrůvku je individuální a závisí především na prostoru, který máte k dispozici. Hloubka většinou bývá 80 – 120 cm. Ostrůvky jsou nejčastěji obdélníkové, některé jsou však čtvercové či oválné. V případě kombinace ostrůvku s barem myslete na dostatečný prostor pro nohy (nejlépe i prostor, o který si nohy opřete).

Pracovní, mycí nebo varná zóna?

Ostrůvek je nejlepší využívat jako další pracovní plochu. Když ho budete chtít využívat jako varné nebo mycí centrum, tak počítejte s mnohem náročnější instalací. Do prostoru totiž budete muset přivést elektřinu, vodu nebo plyn. V případě mycího centra budete muset vyřešit i odpady, v případě varného centra zase digestoř. Navíc nesmíte zapomínat ani na dostatečné osvětlení. To vše znamená zásahy do stěn a podlah, případně i stropů. U výběru digestoře myslete na to, že musí být pohledová ze všech stran. Existují i digestoře zabudované do roviny pracovní desky, ale ty poslouží spíše jen těm, kteří moc nevaří.

Varná deska umístěná na ostrůvek není ideální ani z hlediska úklidu. Při vaření a hlavně smažení totiž pokrmy prskají, takže při vaření v prostoru zaprskáte nejen pracovní plochu, ale i prostor kolem ostrůvku (hlavně podlahu nebo jídelní stůl). Proto je lepší umístit varnou desku ke stěně. Pokud trváte na varné zóně na ostrůvku, nainstalujte za varnou desku alespoň zástěnu, která nečistoty zachytí. Volte však raději nějaký neprůhledný materiál, abyste se na skvrny od vaření nemuseli dívat i z obytné zóny.

Zvolené funkci ostrůvku přizpůsobte i úložný prostor. Výhodou ostrůvku je, že tento prostor může být přístupný ze všech stran. Jestliže budete ostrůvek využívat jako varnou zónu, můžete do něj uklízet hrnce a pánvičky. Když budete mít na ostrůvku dřez, uložte do skříněk třeba čisticí prostředky a nádobu na odpad. V případě pracovní zóny můžete v ostrůvku schovávat třeba potraviny nebo kuchyňské spotřebiče. Část ostrůvku můžete vyhradit i domácí vinotéce. Prostor nad ostrůvkem zase využijete díky různým závěsným a drátěným systémům.

Jak poskládat linku s ostrůvkem

U dvouřadé kuchyňské linky může ostrůvek nahradit druhé rameno linky. Výhodou ostrůvku je, že jej můžete obcházet z obou stran. Další možností je zkombinovat ostrůvek se skříňovou stěnou. Ostrůvek pak zahrnuje pracovní, varnou i mycí zónu. Při tomto řešení je důležité věnovat velkou pozornost dodržení všech ergonomických zásad, aby se vám v kuchyni dobře vařilo. I tak se však jedná spíše o módní záležitost pro lidi, kteří moc nevaří.

Z rohové kuchyně do L vytvoříte pomocí ostrůvku kuchyni do U, jen s tím rozdílem, že ostrůvek opět můžete obíhat ze všech stran. Prostor kuchyně díky tomu nebude tolik uzavřený. V kuchyni do U a G by mohlo umístění ostrůvku do kuchyně narušit strany kuchyňského trojúhelníku, takže se do nich příliš nehodí. Navíc je zde ostrůvek poměrně zbytečný, protože linka má sama o sobě dostatek úložných i pracovních prostor. Kuchyňská linka ve tvaru G je řešením spíše do menších prostor, ve velkých prostorech ji můžete nahradit ostrůvkem.

Levná postel X kvalitní spánek???

Ložnice má být nejpříjemnější a nejpohodlnější místností domova, proto výběr nábytku do ní rozhodně nepodceňujte. Někdy se ale stane, že rodinný rozpočet je napnutý jak struna. Případně hledáte spaní na přechodnou dobu, odkud pak nábytek nebudete stěhovat. V tom případě postačí i levné spací řešení. Nízká cena totiž nemusí nutně znamenat rapidní úbytek kvality spaní..

Zdroj: Veneti.cz

Na levné karimatce nebo kartónech dlouho nevydržíte

Vůbec nejlevnější postel jsou kartóny či karimatka. To byste ale určitě dlouho nevydrželi. Uspořit můžete třeba koupí celého kompletu, levnou matrací, „studentskou“ rozkládací pohovkou, případně koupí postele z bazaru nebo poškozené při přepravě. V posledních letech je v kurzu vlastnoruční výroba pohodlné a velké postele, nejčastěji z dřevěných přepravních palet.

Klidný a ničím nerušený spánek je alfou a omegou pohodového života. Není nic horšího, než se ráno probudit s pocitem, že na vás padá tíha celého světa, a co je nejhorší, vůbec jste si neodpočali. Když se k obecně špatné náladě přidá bolest krční páteře nebo zad, máte o trápení na celý den postaráno. Podobných starostí vás ušetří dostatečně kvalitní, ale současně i levná postel.

Postel s úložným prostorem vám poskytne velice šikovné místo navíc.

Postel nemusí plnit pouze jednu úlohu, některé vám navíc nabídnou úložný prostor nebo různé možnosti rozložení. Tím že zastanou i jinou funkci tedy ušetříte za jiný kus nábytku, který tím pádem už kupovat nemusíte. Postel s úložným prostorem vám poskytne zároveň šikovné místo navíc, který především v ložnici, kde je třeba uložit spoustu věcí, jistě oceníte.

Zdroj: Veneti.cz

Nejen v menších bytech, ale především v dětských pokojích je oblíbená postel s přistýlkou. Musíte totiž zpravidla na malém prostoru vytvořit místo pro spaní pro dvě i více dětí. Aby si přes den děti měly kde hrát a v hraní jim postel nepřekážela, je velice rozumné pořídit právě postel s přistýlkou. Během dne ji prostě složíte a rozložíte ji jen na noc.

Problémy s místem vyřešíte rozkládacími postelemi

Žádaným kusem nábytku pro svou multifunkční konstrukci jsou i rozkládací postele. Hravě řeší problém s nedostatkem prostoru. Oceníte je i ve chvíli, kdy se u vás návštěva rozhodne zdržet přes noc. Můžete ji vždy uložit, aniž byste ji nutili strávit noc na zemi. Potřebujete-li skloubit sedací a spací nábytek, není nad čím váhat, rozkládací postel tento problém řeší za vás.Slyšeli jste už o kreativním způsobu, jak si doslova za pár korun vytvořit příjemné místo pro komfortní spánek? Řeč je o posteli z palet, jež si získává oblibu u stále většího počtu lidí. Tato varianta vás nepřijde na vysoké peníze a přistoupíte-li k ní s trochou nápadu, vznikne vám v ložnici originální místo nejen pro spánek, ale i odpočinek.

I při nákupu levných postelí myslete na jejich rozměry, pohodlí je nade vše.

Při výběru postelí se vyplatí myslet na některá pravidla pro kvalitní spaní. Ideální šířka dvojlůžkové postele je nejlépe 180 centimetrů, ale v oblibě zůstává i šířka 160 cm. Délka postelí je obvykle dva metry, ale pro basketbalové postavy existují i atypické rozměry. V každém případě při nákupu přidejte k výšce těla dost centimetrů, abyste měli při spánku dostatek pohodlí.

Zdoj: veneti.cz

Jakou matraci pružinovou, pěnovou, případně taštičkovou? Závisí to na vaší váze a zdravotním stavu a také na tom, jestli bude matrace sloužit ke každodennímu spaní nebo jen občasnému přespávání.

V ložnici vám musí proudit vzduch, pamatujte na to

Je nanejvýš důležité, aby vaše postel větrala. Člověk se totiž za noc v průměru 45krát otočí a vypotí asi 1,5 litru potu. Podle statistik s vámi přitom sdílejí lůžko až dva miliony roztočů, kteří milují vlhko. Proto dbejte na to, aby v celé ložnici pokud možno co nejvíce proudil vzduch a místo pod postelí nebylo zarovnané zbytečnostmi. Snažte se v ložnici také neustále udržovat pořádek.

Nezapomeňte, že dobrou pohodu v ložnici získáte nejen s cenově přijatelným nábytkem, ale také její výmalbou. Odborníci doporučují oblíbené světlé odstíny béžové, modré nebo fialové. Máte v oblibě odstíny spíše teplejší? V tom případě zvolte tlumené odstíny oranžové či žluté. Výrazná červená nebo jiné zářivé barvy jsou ke spaní docela nepříjemné, což v ložnici není žádoucí.

Ložnice je a zůstane jednou z nejdůležitějších místností v bytě. V posteli totiž strávíte průměrně třetinu života, a proto měli byste dbát na to, aby tahle místnost byla po všech stránkách dokonalá. A to nejen z pohledu ložnicového nábytku. Měli byste se také včas rozhodnout, zda pořídíte koberec nebo necháte jen holou podlahu, čím budete svítit a jaké chcete doplňky a dekorace.

Autor: DiksY

Bydlet kvalitně, znamená žít…

Lišta, kryt nebo organizér? Jak schovat kabely…

Patříte také mezi plně elektronizované domácnosti s chytrou televizí, Hi-Fi soupravou a satelitem? V tom případě jste si určitě alespoň někdy připadali jako při boji s anakondou v jihoamerickém pralese. Všude plno kabelů, překážejí a navíc o ně snadno zakopnete. I když jsou pružné a vypadají nezničitelně, snadno se poškodí a mohou třeba i zkratovat. Pak už je jen krůček k požáru.

Pomohou vám klasické husí krky nebo chráničky kabelů

Není třeba hned malovat na zeď rohaté obrazce. Existuje totiž celá řada možností, jak volně se povalující kabely a šňůry skrýt. Dejte si hlavně pozor, abyste je do té doby neskřípli třeba do dveří či zásuvky pracovního stolu, nebo během přejíždění kancelářskou židlí. Ani stůl postavený na kabel není dobrý nápad, v ohrožení jsou hlavně tenčí dráty uvnitř izolace.

Pamatujte, že dráty nesmí ležet ve vodě nebo ve vlhku, na horkém radiátoru nebo na místě, kam v létě praží silné slunce. Hůře stíněné šňůry jsou také dost citlivé na kombinaci s různými napájecími kabely. Třeba u levných monitorů může blízkost vedení způsobovat problémy s kvalitou obrazu. Kabely by neměly být ani krátké, ani příliš dlouhé, protože pak překáží třeba na stole nebo pod ním.

Kupte zmenšeninu stožárů elektrického vedení a na ně šňůry položte, vypadá to skvěle.

Všechny kabely odpojte a rozložte na podlaze tak, abyste viděli, odkud a kam který vede. Před odpojením označte jejich konce štítky nebo fixou, například písmeno A na konec kabelu + písmeno A na příslušnou zdířku u počítače či zařízení. Podobné typy dejte k sobě (např. USB k USB, HDMI k HDMI) a napájecí šňůry zapojte do rozbočovací zásuvky, nejlépe s přepěťovou ochranou.Kabely spojte pomocí stahovacích pásek, třeba na suchý zip. Najdete je v lepších obchodech s elektronikou, počítači nebo i kancelářskými potřebami a někdy v papírnictví. Lepicí pásky raději nepoužívejte. Některé totiž nedrží, jiné se zase špatně odlepují. Před samotným stažením kabely uspořádejte tak, aby se vzájemně nezamotávaly a mohli jste je podle potřeby jednoduše odpojit.

Kabely skryjete i za podlahové lišty

Skryjte kabely také do levné pěnové izolace na potrubí. Uřízněte si z ní potřebnou délku, vložte je dovnitř a konce vytáhněte štěrbinou. Kabely schovejte za podlahové lišty nebo krycí lišty určené přímo pro ně. Pokud se vám takové řešení nelíbí, připevněte je ke stěně pomocí úchytek či háčků a vytvořte z nich hezký obrazec. Nakonec je dozdobíte samolepkami na zeď nebo malbou.Ukrýt kabely do speciálních lišt můžete i na míru, pokud máte atypický obývací pokoj nebo máte tolik kabelů, že by se do jedné standardizované lišty nevešly. Oslovte šikovného truhláře, který vám malý tunel pro ukrytí kabelů vyrobí přesně podle nutných parametrů. Vy poté výsledek uzpůsobíte k celkovému stylu místnosti, například s pomocí samolepicí tapety.

Lišty existují plastové nebo kovové, s možností přilepení na stěny nebo fixace pomocí hmoždinek. Obě varianty přitom zvládne nainstalovat i méně zručný kutil během chvilky.

Pro tenké a dlouhé kabely, které nemůžete skrýt za nábytek nebo dál do místnosti, je pak skvělým řešením navinovací organizátor. Nejvíce připomíná špulku nití. S jeho pomocí snadno zorganizujete přebývající tenké kabely z počítače, reprobeden, nabíječek či jiných drobných spotřebičů kdekoliv na stole nebo třeba polici či kuchyňské lince.V množství variant dnes seženete také praktické a přenosné pouzdro na kabely, které úspěšně skryje přebývající metry kabelů i rozdvojky, které navíc úspěšně ochráníte před prachem či nenechavými domácími mazlíky či dalšími negativními vlivy. Skvělou vychytávkou jsou pak pouzdra samolepicí, která můžete přichytit k ložnicovému nábytku, na zeď, nebo třeba na hranu pracovní desky stolu.

Instalaci zvládnete maximálně do dvou hodin

Doba trvání instalace krytí na kabely se liší podle vaší zručnosti. Vše se dá bez problémů zvládnout v průměru za 2 hodinky. V případě instalace pouze klasické plastové lišty se tato doba pohybuje jen v řádu minut. Cena husího krku se pohybuje od 10 Kč výše za jeden metr délky. Čím je prostup širší, tím je vyšší i jeho cena. Na jeden kabel vám postačí husí krk o průměru 3 až 4 centimetry.V diskuzích na internetu převažují varianty schovávačky kabelů do husích krků. „Nakonec jsem ale situaci vyřešil zajímavým a praktickým stojanem,“ píše čtenář s přezdívkou Kelly. Všechny kabely jsou podle něj vedeny vnitřkem a navíc vše vypadá moc dobře. „V paneláku vám nezbude než se s tím smířit a dát tam nějakou krycí lištu na zeď,“ konstatuje naproti tomu čtenářka Petra.

Pokud máte uspořádat větší množství kabelů, zkuste pro ně udělat těsně nad podlahou klasický dřevěný plůtek, vypadá moc pěkně. Jestliže jste od přírody spíše intelektuálního než kutilského zaměření, postačí vám kabely jenom pohledově zakrýt. Vyberte si k tomu závěsovou textilii, která bude ladit s interiérem, nebo oblíbenou hustou jutovinu.

Mají prahy význam a nebo je to jen přežitek?

Práh se používá v případě, kdy je mezi prostory změna úrovně nebo materiálu podlahy a mezi prostory s rozdílnou teplotou. Trendem je propojení místností stejnou podlahovou krytinou, takže u interiérových dveří už práh není potřeba. Pokud však přece jen potřebujete jinou podlahu v místnostech, použijte místo prahu přechodovou lištu. Ta netvoří komunikační překážku, takže průchod bude vlastně bezbariérový.

Přechodová lišta by měla být u zavřených dveří zcela skrytá pod dveřním křídlem, takže ještě před položením podlah se rozmyslete, jaký typ dveří budete instalovat. Lišty jsou většinou samolepicí nebo šroubovací a vyrábí se ze dřeva, MDF i hliníku. Některé jsou instalovány už během realizace podlah. U vchodových dveří (třeba do garáže) můžete použít nízký hliníkový práh.

Jak zabráníte průvanu pod dveřmi?

Jestliže jste citlivý na průvan a vadí vám vysoké prahy, pořiďte si ke dveřím kartáčové těsnění, které mezeru zakryje. Těsnění bývá vyrobené převážně ze syntetických vláken, speciální antistatické kartáče pak mohou být i z koňských žíní. U některých variant jsou štětiny nahrazeny pružnou gumovou lištou. V obchodech najdete kartáče různých šířek, délek i hustot a některé můžete zkrátit na potřebnou délku sami. Štětiny bývají připevněny k liště, kterou nalepíte nebo přišroubujete na dveřní křídlo. Existují však i samolepicí kartáčky, které přilepíte na spodní hranu dveří.

Lišty lepte na suchý a hladký povrch zbavený prachu a mastnoty a nejvíce namáhané části kartáčků pro jistotu přichyťte ještě pomocí hřebíčků nebo sponek. Kartáčové těsnění je vhodné jak pro rovné, tak i pro nerovné podlahy, protože štětiny kopírují veškeré nerovnosti. Štětiny bývají dlouhé 5 – 30 mm, ve speciálních případech až 100 mm.

Mezeru mezi dveřmi a podlahou můžete utěsnit i speciální pěnovou lištou, která má tvar dvojité role. Tu nožem zkrátíte na požadovanou délku a jednoduše nasunete na spodní hranu dveřního křídla. Jedná se o levné a rychlé, ale ne příliš estetické řešení. Pěnová lišta se totiž vyrábí jen v jedné barvě, a to šedé. Lišta vyplní mezery až do 22 mm a je vhodná pro hladké podlahové plochy, jako jsou parkety a dřevěné či dlaždicové podlahy.

Mechanický práh místo klasického

Pokud vám vadí i minimální mezera pod dveřmi a chcete sofistikované řešení, pořiďte si dveře s mechanickým prahem (automatickým spouštěcím prahem, padací dveřní lištou). Mechanismus padacího těsnění se montuje do vyfrézované drážky ve spodní hraně dveřního křídla, ale existují i varianty pro dodatečnou montáž lišty na spodní hranu křídla bez nutnosti frézování. Těsnicí profil bývá z měkkého silikonu. Při zavření dveřního křídla se práh mechanicky aktivuje, vysune a utěsní prostor pod křídlem.

Při otevřených dveřích je mechanický práh neaktivní a nijak neomezuje vzhled ani funkci dveří. Standardní verze dokáže zabránit průvanu, prostupu světla a únikům tepla z interiéru, profi verze pak zajistí i odolnost proti hluku, kouři a ohni (důležitá u protipožárních dveří). Některé padací prahy mají větrací průchod, který umožňuje přívod vzduchu do místností, které vyžadují průběžné větrání (třeba koupelna, kuchyně či ložnice). Při nákupu se vždy zajímejte o to, jaké vlastnosti práh vykazuje.

Padací práh dokáže vyplnit mezeru až do 25 mm a je schopný vyrovnat i šikmý rozdíl až 15 mm v šířce dveří 1 metr. Můžete ho použít u jakéhokoliv typu podlah, a to i v kombinaci s přechodovou lištou. Padací těsnění je určené pro jednokřídlé a dvojkřídlé dveře dřevěné, hliníkové, plastové i kovové, posuvné dveře, shrnovací stěny i vchodové dveře.

Kouzlo podkroví ve Vaší kuchyni. Jak zařídit praktickou a krásnou kuchyň pod šikminami?

Prostory v podkroví mají své nezaměnitelné kouzlo, a to hlavně v případě, kdy ponecháte viditelné trámy. Aby se vám zde dobře bydlelo, musíte dobře naplánovat přestavbu a zařízení nábytkem. Největší problém bývá s nízkou nadezdívkou v kombinaci s malým sklonem střechy. Šikmé stropy obecně ubírají místo a často brání i v zařízení standardním nábytkem. Abyste prostor v podkroví maximálně využili, nechejte si vyrobit kuchyňskou linku na míru. V oblasti nízké pochozí výšky můžete vybudovat i předstěnu (třeba ze sádrokartonu), do které zapustíte skříňky či vestavné spotřebiče.

Kuchyňskou linku je praktičtější postavit ke svislé stěně bez šikmého stropu.

Jak se “poprat” se šikmými stropy?

Kuchyňskou linku je jednodušší a praktičtější umístit ke stěně bez šikminy. Vždy však myslete na šikmé stropy a kontrolujte pochozí výšku, abyste se při vaření nebouchali hlavou o strop. Jestliže chcete linku postavit pod šikminu, myslete na výšku stropu nad pracovní plochou. Čím je sklon střechy menší, tím by měla být pracovní plocha hlubší. Při výšce nadezdívky 110 – 130 cm a optimálním sklonu střechy 35 ° – 45 ° může člověk vysoký 1,8 m stát pod šikminou u standardní kuchyňské linky s hloubkou 60 cm, aniž by se musel krčit.

Při sklonu střechy 30 ° by hloubka pracovní desky pod šikminou měla být větší, a to až 90 cm. Tím se dostanete dále od nejnižšího místa a získáte tak větší výšku stropu i více pracovní plochy. Zešikmení s výškou 110 cm už neumožňuje práci ve stoje, takže sem linku raději nedávejte. Strop u linky můžete „zvýšit“ pomocí vikýře nebo střešního okna. Pokud se rozhodnete umístit do kuchyně i jídelní stůl, myslete na to, že v prostoru alespoň 70 cm kolem stolu musí být pochozí výška 210 cm.

V podkroví dobře měřte, abyste se pak při vaření nebouchali hlavou o šikmý

 

Na co si dát při zařizování podkroví pozor?

U kuchyňské linky postavené pod šikmý strop budete ochuzeni o úložné prostory, protože na šikminu nemůžete zavěsit horní skříňky. Místo nich ale můžete nainstalovat alespoň police. Skříňky pak pověste na některou ze svislých stěn, pokud to prostor umožňuje. Abyste měli dostatek úložných prostor, snažte se o maximální využití spodních skříněk a co nejlepší ergonomické rozmístění kuchyňských zón. Množství úložných prostor můžete navýšit také pomocí kuchyňského ostrůvku. Pokud potřebujete pod šikminu postavit některý ze spotřebičů, nezapomeňte si při nákupu zkontrolovat jeho výšku, aby se sem vešel.

Podkrovní kuchyně mají asi o 1/3 menší celkový objem vzduchu, takže při vaření dochází k podstatně rychlejší změně vlhkosti a šíření pachů. Proto potřebujete výkonný odsavač par. Digestoř můžete nainstalovat na šikmý strop, ale musí to být v místě s dostatečnou výškou stropu. Pokud takové místo nemáte, použijte digestoř se spodním odtahem nebo kuchyňskou linku sestavte tak, aby varné centrum bylo u standardní stěny bez šikminy nebo na kuchyňském ostrůvku.

Autor: DiksY

Bydlet kvalitně, znamená žít…

Poškozenou židli nemusíte vyhazovat. Rady jak opravit jídelní židle nejen z masivu.

Židle, jeden z nejstarších typů nábytku, bývá zpravidla bytelná a pevná. Kdo by také chtěl skončit při sezení na zemi. Může se ale stát, že nejčastěji kvůli nadměrnému zatížení, nebo namáhajícímu houpání nevydrží její nohy a prasknou. Starší oblíbenou čalouněnou židli nemusíte při poškození hned vyhazovat. Máte-li základní nářadí a šikovné ruce, pusťte se do opravy.

Opravou starší židle ušetříte zajímavé peníze

Opravujte samozřejmě jen kousek, který není kompletně rozložený a nenávratně poničený. Ušetříte si tím peníze za nový nábytek a navíc nebudete muset hledat židli, která by ladila s ostatními. Jako první vyjměte ze židle její polstrované sedadlo. Obraťte ji vzhůru a šrouby na spodní části uvolněte šroubovákem. Poté odmontujte nohy a na případné rohové spoje si vezměte dláto.

Dlátem také odpreparujte staré nánosy lepidla, aby vám nové dobře „chytilo“. Zalepte poškozená a prasklá místa, a pokud budete vyměňovat i kolíky, musíte je nejdříve odvrtat. S lepením začněte u opěradla, pak udělejte přední část a nakonec je spojte dohromady. Pak svěrkou židli spojte a úplně závěrem našroubujte zpátky sedadlo židle.

Na opravy židlí a stolů budete potřebovat základní nářadí, svěrky a šikovné ruce.

Oprava starší žide vám zabere maximálně hodinku. Záleží přitom na typu a stupni poškození. Pro zdárnou akci budete potřebovat stopařské svěrky, dláto, šroubovák, lepicí tmel, kolíkovač a prostor pro práci. Jednotlivé potřeby stojí průměrně od 50 do 100 Kč a seženete je v každém hobby marketu nebo prodejně kutilských potřeb.Někdy se vám také může stát, že se pracovní stůl nebo židle začne i na rovné ploše houpat z nohy na nohu. Buď to mají na svědomí nečistoty, zaschlý zbytek jídla nebo zapomenutý připínáček. Když vyloučíte tyto možnosti, musíte zkrátit tři delší nohy nebo prodloužit tu kratší dřevěnou podložkou. Nohy zkracujte jemnou pilkou nebo ostrým dlátem, poslední milimetr dřeva ale raději zabruste.

Při kývání židlí nebo stolů jim zarovnejte nohy

Ve druhém případě chybějící část nohy vyrobte z kousku dřevěného špalíku. Výšku raději zvolte o pár milimetrů větší. Podložku pak upevněte do svěrky a přikližte nebo přilepte ke kratší noze. Až zvolené pojivo vytvrdne, lehce náhradní díl zabrousíte do požadované výšky. Zarovnání nohou u stolu či židle a drobné opravy nejsou náročné a nepotřebujeme na ně ani speciální nářadí.U nového nábytku kývání židle nebo stolu reklamujte. Záruka se však nevztahuje na opotřebení věci způsobené jejím obvyklým užíváním. I když jste koupili nový kus nábytku, ještě se před jeho reklamací přesvědčte, že kývaní stolu nebo židle nemá na svědomí nerovná podlaha, nebo zvlněné linoleum ve vaší nové kuchyni.

Nohy u židlí nahrazujte kouskem dřeva, kde se snažte dodržet kresbu let.

Zlomenou nebo hodně poškozenou nohu odřízněte a nahraďte ji kusem ze stejného nebo podobného dřeva. Snažte se o dodržení kresby let, aby nová část nebyla příliš odlišná od té staré. Rozměr nové části by měl být zhruba o milimetr větší. Ve spoji použijte kolíčky, přiklížíte a upevněte do svěrek. Po vytvrdnutí klihu už jenom zabruste do požadovaného tvaru, případně nalakujte a je hotovo.

Víte, jak odstranit z nábytku kolečka či fleky?

Bílé i červené víno je stále oblíbenější nápoj při večerním posezení doma s partnerem či partnerkou. Pokud tedy nejdete zrovna večer někam ven za zábavou, do kina či na koncert. Občas se ale stává menší nehoda a od vlhkých skleniček zůstanou na dřevěném stole nebo komodě obtisknutá kolečka. Nejlepší je sice prevence, ale co dělat s už znatelnou nežádoucí „ozdobou“ nábytku?

Ne nadarmo dávají v hostincích pod sklenice lepenkové nebo porcelánové tácky. Podle babských rad je jedním z nápravových prostředků obyčejná zubní pasta. Připravte si starší kartáček nebo navlhčený hadřík, na něj v přiměřeném množství vytlačte pastu a kolečko velmi jemně přetírejte. Pak už stačí setřít pastu suchým hadrem a nábytek přeleštit leštěnkou.

Pokud se vám podaří opravdu trvanlivé kolečko, zbývá poslední babský prostředek, dečka.

Že je problematika obtisknutých koleček na nábytku opravdu frekventovaná, svědčí i velmi košaté internetové diskuse. Nejčastěji čtenáři i čtenářky žádají o radu, jak odstranit obtisknutá kolečka z masivu nebo dýhy. „Vyzkoušela jsem směs z oleje a soli, trochu polít a vyleštit hadříkem. Sice to nefunguje na vše, ale spoustu koleček se mi tím odstranit podařilo. Jen se to všechno musí občas zopakovat,“ shrnula čtenářka s přezdívkou Betynka.Jak je všeobecně známo, dřevo se s vodou moc nemusí. Proto raději k jeho dalšímu čištění použijte raději prostředky na alkoholové bázi. Zapatlaná místa od rukou pak potřete navlhčeným hadříkem s trochou mýdla. S velkou vrstvou prachu si hravě poradíte také s navlhčený hadříkem a pár kapkami jablečného octa. Rýhy odstraníte buď bílou vazelínou, nebo směsí ze lžičky octa a lžičky oleje.

Co uvítá nábytek ze dřeva, už třeba nemusí dělat dobře nábytku s vysokým leskem.

Lakovaný nábytek je poměrně háklivý, proto si v případě použití jakýchkoli chemických přípravků dost pečlivě prostudujte návod k použití. Většinou si ale vystačíte jen s mírně vlhkým hadříkem. Pro větší znečištění či mastnotu použijte mýdlo či pár kapek citronu a teplou vodu. V každém případě dávejte pozor na to, abyste s nečistotou nesundali z nového prádelníku dolů i lak.Nábytek ve vysokém lesku je sice v kurzu, ale je na něm vidět každý otisk prstu a zároveň je dost choulostivý na poškrábání. Nejdříve jej zbavte prachu antistatickou prachovkou. Šmouhy jednoduše otřete dobře vyždímaným měkkým hadříkem namočeným ve vlažné vodě a opatrně osušte. Levná mikrovláknová utěrka za pár korun se vám může „odměnit“ poškrábáním laku, pozor na to.

Na lesklý lak nepoužívejte saponátové přípravky, vytvoříte na něm matný film.

Zejména u staršího dřevěného nábytku začnete časem nepříjemně cítit zatuchlina. Zápach odstraňte vetřením směsi vody a octa v poměru 1:1 na vlhké houbičce. Na textil skvěle zafunguje jedlá soda, která dokáže zápach absorbovat. Množství podle intenzity zápachu nasypte na látku vaší pohovky, nechte jeden den působit a poté vše důkladně vysajte.Na ošetření staršího nábytku použijte směs 1 kávové lžičky olivového nebo lněného oleje, půl šálku octa a půl šálku červeného vína. Nábytek směsí dobře potřete, nechte 5 minut zaschnout a potom suchým hadříkem přeleštěte. Kožené předměty vyčistěte nejdříve octovou vodou, poté je potřete lněným olejem a po vsáknutí vyleštěte suchým hadříkem.

Vodu na dřevěný nábytek používejte jen v nezbytně nutných případech a opatrně.

K čištění proutěného nebo ratanového nábytku použijte směs z 200 ml teplé vody a šťávy z půlky citrónu. Pro vyšší lesk naneste na navlhčený měkký hadr několik kapek lněného oleje a nábytek přetřete. Po několika hodinách nábytek přetřete suchým hadříkem. Ztracenou pružnost proutěnému nábytku vrátíte namočením do horké vody. Pak ho nechte někde ve stínu samovolně uschnout.Na závěr si vyzkoušejte babičkovský recept, aby se lesklý nábytek opět leskl. Toho dosáhnete, když nejdříve v litru vody uvaříte 50 g pšeničných otrub. Sceďte a nábytek tímto lidovým přípravkem jemně otřete hadříkem. Aby se na vašem nábytku neusazoval prach, smíchejte litr vody, 2 lžičky octa a lžičku glycerinu. Vzniklou směs nakapejte na hadřík a nábytek otřete.