Stovky rad a tipů pro lepší bydlení

Bydlení na koleji … 5 nápadů, jak vylepšit studentský pokoj

Dospěly už vaše děti do věku, kdy pro ně dětský pokoj není adekvátní? Přizpůsobte jim bydlení a zpříjemněte je tak, aby co nejvíce vyhovovalo požadavkům jejich středoškolského nebo dokonce vysokoškolského studia. Dospívající mají totiž specifické nároky pro učení, zábavu i odpočinek. Je dobré vycházet z konkrétních představ budoucích obyvatel pokoje.

Studentský pokoj musí být dostatečně útulný, s maximálně pohodlným nábytkem. Nábytek do studentského pokoje musí také nabízet dostatek úložného prostoru, který je pro studenty zavalené knihami a skripty důležitý. Musí-li se o pokoj dělit sourozenci, musíte pečlivě naplánovat jeho rozložení tak, aby vznikl osobní prostor pro každého z nich.

Specifickým úkolem je zútulnění pokoje na vysokoškolských kolejích. Nebývá to často, ale někdy dostanete po otevření dveří šok. Šedé matrace s fleky, starý nábytek, a lino z vrcholu socialismu. Komplikované, protože zpravidla kolejním řádem nedovolené, jsou velké úpravy interiéru. Ale mrkněte se na pětici rad, jak takový pokoj alespoň vylepšit.

Pocit domova studentům pomůže navodit vlastní povlečení, někdy i polštář a deka (1). Navíc si můžete koupit i nějaké originální a vtipné, třeba s motivem zvířat nebo vaším oblíbeným seriálem či sportovním týmem. Obstarejte si hlavně příjemné barvy. Podle východního učení feng-shui podpořte relaxaci odstíny zelené, okrové, či béžové. Nejvhodnější je i natahovací prostěradlo na gumičku.

Ke stolu si pořiďte nějaké pěkné prostírání, které necháte v rohu stolu (2). Neškodí ani podtácky ze starých cédéček. Vždy se ale snažte oddělovat učení a stolování. Na stole by neměl chybět stojan na tužky, kde schováte i nůžky a nejrůznější zvýrazňovače. Nepříjemné posezení na židli si vylepšete některým pohodlným podsedákem.

Určitě by v kolejním pokoji neměla chybět nástěnka, nejlépe korková, kterou si můžete i vyzdobit (3). Na trhu existuje i nástěnka v podobě samolepicí tapety, na kterou si píšete speciálním fixem s mazátkem. Na stěny si můžete nalepit plakáty, fotografie rodiny či přátel. Kromě zútulnění pokoje tím můžete také zakrýt případné fleky na stěně nebo nečekané díry.

Pokud chcete, pořiďte si malý kobereček pod postel či židli (4). Po ranním vstávání je příjemnější dopadnout nohama na měkký koberec, jistě lepší než na studené lino. Vzhledem k očekávanému provozu vybírejte si spíše tmavší barvu, na které nebude hned vidět špína. Obzvlášť studenti nikdy nemívají dostatek času na pravidelnou údržbu.

Pokud v pokoji chybí úložné prostory na jídlo, pořiďte si originální dózy či krabice (5). Ukryjete tam omáčky, koření, instantní polévky, těstoviny nebo třeba jen čaj. Potraviny se vám alespoň nebudou povalovat po poličkách a zůstanou pohromadě. Pořiďte si také lepící papírky a důležité věci si napište a přilepte na viditelné místo. Také se hodí věšáčky na župan, klíče, utěrku či ručník.

Z internetových diskuzí vyplývá, že vybavení studentského pokoje se věnujete zodpovědně. Pro čtenářku s přezdívkou Ida to znamená třeba nálepky na nábytek polštářky nebo pěkný přehoz na postel. „Řešila bych závěsy, záclony, různé serepetičky na poličku a malé koberečky,“ napsala s tím, že záleží na dohodě s kolejní správou. „My jsme mohli dělat skoro všechno,“ konstatovala.

Na koleji, kde všechno bylo, si pořídila čtenářka s přezdívkou Veruna závěsy, záclony, obrázky na zeď, barevné povlečení a polštářky. „Především jsem ale na široký parapet pořídila kytky, ty prostor zútulní většinou až nečekaně hodně,“ upozornila na vlastní zkušenost. Z druhů prý jsou nejlepší asi bylinky, vedle okna na regálu třeba vánoční hvězda a pak další kytky nenáročné na zalévání.

Datum 17. listopadu znamená v České republice státní svátek, Den boje za svobodu a demokracii. Připomínáme si jím dvě události, první z roku 1939. Tehdy nacisté uzavřeli české vysoké školy v reakci na studentské demonstrace proti fašismu a okupaci v Protektorátě Čechy a Morava. Devět studentských vůdců Němci popravili a 1 200 jich odvezli do koncentračního tábora. Už od roku 1941 se po událostech v ČSR slaví mezinárodní svátek studentů.

Druhou událost jste už většinou zažili. V roce 1989 v Praze došlo k represím na Národní třídě, kdy tehdejší Veřejná bezpečnost násilím rozehnala studentský pochod. Následovala vlna protestů po celé zemi, což nastartovalo postupnou demontáž komunistického režimu. Revoluce v podstatě bez násilí a jen na základě dialogů získala označení sametová. Její nejvýraznější osobností byl Václav Havel.

Infra panely a topidla mohou mít různé podoby.

Platby za tepelné energie jsou jednou z nejvýznamnějších položek nákladů na domácnost. Pokud chcete ušetřit, pořiďte si takové topení, které v místnosti udrží příjemné klima a přirozenou vlhkost vzduchu. Skvělou tepelnou pohodu s nízkými provozními vám zajistí sálavé infratopení. Snadno je nainstalujete a přizpůsobíte libovolnému typu interiéru.

Pro sálavé vytápění nepotřebujete stavět komín, budovat rozvody vody ve zdech či podlahách, či kopat přípojku plynu. Výrobci nabízejí širokou škálu topných panelů v různých podobách. Můžete je využít jako zajímavou dekoraci v podobě zrcadla, sloupu, popisovací tabule, nebo topné lampy v podobě koule. Záleží jen na vašem rozhodnutí.

Koule pod stropem v podobě lustru výrazně ušetří místo, které by zabíraly radiátory či přímotopy.

Designově atraktivní topnou kouli najdete v klasickém bílém provedení, ale i v bronzové, stříbrné či zlaté barvě. Stropní zavěšení je s pomocí výškově nastavitelného ocelového lanka. Vzhledem k dost vysoké povrchové teplotě asi 120 °C musíte ale topidlo umístit zhruba od 180 cm výše. Nekovové topné vlákno si bere energii z běžné tuzemské sítě, tedy 230 V / 50 Hz.

Sálavé teplo neohřívá jen pokožku, ale proniká i hlouběji do tkáně. Skvěle vám proto infra panely poslouží třeba v koupelně, ale zajistí vám teplo i v prostorné hale s francouzským oknem. Infra topení ohřívá z větší části pouze stěny, podlahy, stropy a okolní předměty včetně nábytku. Ty pak sekundárně ohřívají vzduch a teplotu tím rozložíte rovnoměrně po celé místnosti.

Infračervené topné systémy jsou hitem českých domácností. Nezabírají moc místa, nevyžadují složitou instalaci, vysouší zdivo a díky tomuto efektu jsou navíc i úsporné.

Kvalitní infratopení konstruktéři navrhují jako hlavní topný systém. Můžete s ním tak vytápět byty, kanceláře, rodinné domy i výrobní haly. Oproti klasickým způsobům vytápění fungují panely zcela samostatně a každý je zapojený přes termostat do elektrické sítě. Toto decentralizované topení vám umožní buď přidat dalších moduly, případně vyměnit výkonnější panely.

V internetové diskuzi popsal své zkušenosti čtenář s přezdívkou Jaroš: „Jako nevýhodu vidím nevhodné rozložení tepla, protože panel sálá primárně na hlavu. Osobně si myslím, že sálavé panely jsou vhodné hlavně do koupelen, a to pro jejich rychlost,“ napsal s tím, že pokud jde do koupelny a zapne panel, téměř okamžitě je tam tepleji než ve zbytku domu.

Infra panely podle čtenářů reagují okamžitě a rychle zatopí

Čtenářka s přezdívkou Naďka chodí nakupovat do prodejny na sídlišti, kde jsou vysoké stropy a na nich jsou namontované infra panely. Prodavačky v zimě mají prý často kapesník u nosu. „Ptala jsem se a bylo mi řečeno, že mají hlavu v suchu a nohy v ledu. Přitom tam je cítit větší vlhkost, jako na staré nevětrané a nevytápěné chalupě. Patrně nemají dostatečnou ventilaci,“ míní čtenářka.

Na internetu najdete i zajímavou nabídku, inspirovanou tepelným sáláním. Jedna společnost takto dodává jako umělecký reklamní předmět „tepelné koule“. Vše popisuje jako skleněné topné těleso o příkonu 100 W / 240 V, určené do závitu E 27 a s účinností 95 %. Topné těleso je svým tvarem a provedením vhodné jako úsporný dekorativní prvek do interiérů bytů či kanceláří. Samozřejmě se jedná o všem známé žárovky, ale všem možným nemožným předpisům je tím učiněno zadost.

Sálavé topení ocení alergici, nevíří totiž prach po místnosti

Infračervené sálavé topení neohřívá vzduch, který proto necirkuluje a nevíří prach po místnosti. Proto se ideálně hodí i do prostor obývaných alergiky. Infra topení také účinně zahřívá okolní plochy, hlavně zdi. Ty pak mají vyšší teplotu, než je teplota vzduchu a proto se na nich nesráží vlhkost. Ve vašem bytě vlastně efektivně vysoušíte zdivo a plísně nebudou mít žádnou šanci.

Víte, jak udržet obývací pokoj trendy a jaká sedačka je právě v módě?

Vybrat si sedačku není úplně nejjednodušší úkol. Měla by vám vydržet co nejdéle, takže je potřeba vybírat opravdu pečlivě. Na prvním místě by měla být pohodlnost, na druhém pak funkčnost a praktičnost a až na posledním místě design a módní trendy. Ideální bude, pokud seženete pohovku, ve které se vám bude skvěle sedět, rozměry i designem se bude hodit do vašeho interiéru, vám se bude líbit a navíc bude mít i nějaké ty vychytávky, jako je třeba skrytý úložný prostor.

Ze kterých typů pohovek si můžete vybrat?

Klasické rovné pohovky se hodí do kteréhokoliv prostoru, záleží však na tom, pro kolik lidí sedačku zvolíte. Pokud máte více místa, je lepší volit buďto sedačku do L či U, nebo sedací soupravu, která je kombinací více menších pohovek (případně i křesel) ve stejném designu. Výhodou souprav je variabilnější zařízení místnosti, v rozích vám však zbyde nevyužité místo. Počet míst k sezení určují číslovky. Třeba sedací souprava 3+2 znamená kombinaci sedaček pro tři a dva lidi, 2+1 dvousedačku a křeslo.

Rohové sedací soupravy do L jsou praktické a seženete je v mnoha rozměrech. Hodí se do téměř jakéhokoliv prostoru a skvěle se uplatní i v malých bytech. Ve většině případů si můžete vybrat mezi variantou do pravého či levého rohu. Rohové sedačky mohou stát i v prostoru, kde skvěle oddělí různé funkční zóny. Menší nevýhodou pohovek do L je náročnější změna dispozice pokoje. Sedačky do U se pak hodí do větších prostor, nabízejí maximální pohodlí i pro více osob a kromě sledování televize umožní i hovor sedících osob “z očí do očí”.

Sedačky mohou mít klasickou konstrukci, ale některé ukrývají úložný prostor nebo jsou rozkládací. Rozkládací mechanismy jsou různé, takže je lepší, když si rozkládání před nákupem sedačky vyzkoušíte. Jen tak zjistíte, jak moc je rozkládání jednoduché nebo složité. Rozkládací pohovku volte také podle toho, zda bude sloužit pro občasné přespání návštěvy nebo pro trvalé spaní. Ty musí mít mnohem lepší matraci. Některé sedačky lze dokonce rozložit na patrové lůžko.

Jaké jsou trendy u sedacích souprav?

Snad nejoblíbenější jsou stále velké rohové pohovky, místo nich však lidé čím dál častěji volí i menší dvoumístné sedačky, které sladí s křesly nebo taburety. Oblíbené jsou sedačky s přidanou hodnotou, třeba s možností individuální úpravy sklonu sezení, zvýšení opěrky nebo vysunutí podpěrky nohou. Kromě pohodlí kladou lidé důraz i na multifunkčnost, třeba kombinaci sedačky s osazeným stolečkem, s příruční lednicí či elektrickou zásuvkou a USB konektorem. Nejdůležitější je však pro ně stále funkce rozkládání a skrytý úložný prostor, což souvisí s častým nedostatkem místa v bytě.

Nejčastější volbou jsou sedačky jednoduchého tvaru a v odlehčeném designu, konstrukce však poskytuje více pohodlí. Pohovky většinou mají hlubší sedák a širší opěrky. Dejte si pozor na sedačky, u kterých výrobci v rámci trendů snižují opěrky zad. Pohovky sice vypadají dobře, ale nejsou moc pohodlné pro dlouhodobější sezení. Lepší variantou jsou sedačky s opěrkou, kterou můžete sklopit. Výrobci často v rámci vzdušnosti navrhují také sedačky bez opěrek pro ruce, ale i tyto nejsou tak pohodlné jako pohovky s podpěrkami.

Jak je to se stylem a barvami?

Lidé většinou sáhnou po pohovce v neutrálním stylu s jednoduchými tvary, často i s velkými polštáři pro opření. V trendy vlně jsou eklektické kombinace, shabby chic, retro, industriální i country styl. Sedačku nemusíte nutně ladit do stylu interiéru, můžete jít i cestou kontrastu. Starší nábytek a vybavení můžete zkombinovat s moderní sedačkou, do industriálního či minimalistického interiéru zase můžete zvolit sedačku v historizujícím stylu.

I přes všechny trendy jsou stále nejoblíbenější světlé sedačky, a to v čistě bílé barvě nebo v jemných odstínech šedé či hnědé. Světlá sedačka je ideální do menšího interiéru, do většího můžete jít i do černé či tmavě hnědé barvy. Jestliže chcete mít obývací pokoj zařízený vždy podle posledních barevných trendů, volte buďto sedačku s vyměnitelným potahem, nebo zvolte pohovku v neutrální barvě a doplňte ji o polštářky v trendy barvách. Z barev letos frčí odstíny modré a růžové. Oblíbené jsou tlumené přírodní barvy, jako je šedá, hnědá a béžová. Zejména šedé sedací soupravy se těší velké oblibě. Vybrat si můžete i uklidňující pastelové odstíny, jako je lila šedá, světle kávová či meruňková.

Autor: DiksY

Bydlet kvalitně, znamená žít…

7 tipů, jak na zařízení dětského pokoje…

V minulém článku o ložnicích jste se mohli dozvědět, jak na tyto prostory nahlíží legislativa a typologické příručky. Ačkoliv je dětský pokoj standardně používaný a již zažitý název, patří tato místnost v rámci obytného prostoru rovněž mezi ložnice – jde o ložnici pro děti. Z hlediska zařizování se ale nesoustřeďte pouze na tuto funkci. Má-li pro vás jako „dospěláka“ ložnice funkci ryze klidovou a určenou ke spánku, pro vaše ratolesti představuje jejich pokoj životní prostor s celou řadou využití. Dospělý člověk zpravidla opouští své bydliště kvůli zaměstnání, které si až na výjimky nevozí zpátky s sebou domů. Domov pro něj nepředstavuje spojitost s prací. I v případě, že ano, má doma obvykle pracovnu nebo alespoň pracovní kout. Oproti tomu dítě, pro které představuje svým způsobem zaměstnání škola, si s sebou domů vozí domácí úkoly, které by mělo vypracovávat pohodlně a v klidu na svém pracovním místě. V tomto článku se nebudeme zabývat obytným prostorem disponujícím velkorysými možnostmi, jako je zřízení oddělené dětské ložnice a herny. Málokterá rodina si takové uspořádání může dovolit, mnohem častěji se rodiče rozhodují, jestli bude potomkům stačit jeden pokoj, nebo jim přece jen dopřejí soukromí v pokojích vlastních. Dětský pokoj tak v nejvíce případech představuje prostor ke spaní, k práci čili učení i volnočasovým aktivitám u pracovního stolu, hrám a jiným činnostem na zemi, k ukládání oblečení, ale také hraček a třeba sportovního vybavení, místo pro setkání s kamarády a pořádání narozeninových oslav a v neposlední řadě také trucovnu, kam se může dítě uchýlit před nechápavými rodiči.

Uspořádání

Příklady dispozičního řešení dětského pokoje standardních rozměrů

Byla-li doporučená minimální velikost ložnice rodičů 14 m², tak v případě dětského pokoje platí toto číslo pro místnost nejlépe jen pro jedno dítě. Nezapomeňte, že kromě postele, která je platná pro všechny věkové kategorie, bude dítě v pokoji potřebovat pracovní stůl s věkem rostoucích rozměrů, úložné prostory nejen na oblečení, ale také na hračky a postupem času na materiály a knihy do školy, často i vlastní knihovnu. Úložné prostory navíc přijdou vhod, má-li váš potomek prostorově náročné hobby (např. modelářství). Návštěvy kamarádů pravděpodobně nebude hostit v hlavním obývacím pokoji, takže vyvstane potřeba najít místo na sedačku, aby se nesedělo jen na posteli nebo na zemi. Menší děti zase na zemi tráví hraním času více, takže dostatečně velká volná plocha uprostřed místnosti by měla být samozřejmostí, nechcete-li pravidelně šlapat po kostičkách ze stavebnic po celém bytě.

I když dětské pokoje plní několik účelů najednou, neměly by být uspořádány zmatečně. Díky téměř neomezenému výběru nábytku, doplňků, textilií či lehkých stavebních prvků lze místnost snadno rozdělit do funkčních celků – spací kout, pracovní místo, úložné prostory apod. Nutnost poskytnout malým spolubydlícím dostatek přirozeného světla k učení i hraní totiž poněkud koliduje s faktem, že místo pro spaní by mělo být chladné. Prioritou ale zůstává osvětlení denních aktivit, proto byste měli pokoj rozvrhnout tak, aby sluneční paprsky oknem dopadaly na hrací plochu a pracovní místo a spací kout byl před nimi uchráněn. Nabízí se dělení pokoje policovými stěnami, lehkými dřevěnými příčkami nebo závěsy.

Na obrázku se můžete inspirovat třemi variantami účelného uspořádání dětského pokoje 3 x 4 m (častý „panelákový“ rozměr i místnosti v novostavbách) pro starší dítě a jedním minimálním pokojem 3,4 x 4,2 m pro děti dvě.

Dlouhodobým trendem jsou dvoupatrové postele, obývá-li pokoj více dětí, nebo vyvýšené spaní na palandách šetřící místo tak, že se pod ně například umístí psací stůl, což je řešení naprosto kontraproduktivní – postele pro děti zpravidla umisťujeme do rohu a bude-li pod ní psací stůl, nemůže být již z principu dostatečně osvětlen a ještě si osoba u stolu sedící bude stínit sama sebou. Navíc neúprosné zákony fyziky praví, že teplý vzduch má tendenci stoupat vzhůru, takže v jarních a letních měsících své ratolesti připravíte nepříjemné chvilky. Dvoupatrové nebo vyvýšené postele opravdu důkladně zvažte, protože výše položené místo ke spaní bude vašeho potomka bavit jen pár let. V prvé řadě alespoň trochu vynalézavé dítě brzy přijde na to, že lézt do postele po žebříku je nuda, když přece opičí dráha sestávající z pojízdné židle, neuklizeného stolu a parapetu okna v pátém patře skýtá daleko větší výzvu. Větší školáci pak každovečerní šplh často shledají naopak naprosto otravným. Jde-li o děti starší a pokoj zcela nově zařízený, o horní postel se zpravidla pohádají, aby pak vítězné horní dítě za čas zjistilo, že si v průběhu dne nemůže jen tak sednout na postel, protože spodní dítě uplatňuje na tu svou teritoriální nárok. Vy zase zjistíte, že si k němu nemůžete sednout, pokud třeba zrovna leží s chřipkou. Ačkoliv jde o věc zvyku a záležitost subjektivní, lepším řešením se tedy jeví standardní postel. Pro dvě nebo více dětí sdílejících jeden pokoj by pak neměly být umístěné bez mezery těsně vedle sebe. Stejně jako u ložnice rodičů se dá prostor pod postelí využít jako úložný, vybrat si můžete například v sekci dětské postele s úložným prostorem.

Není to pravidlem, ale vybavení bytu, který člověk plánuje využívat spolu s celou rodinou, se obvykle pořizuje na značně dlouhou dobu. To ale z logických důvodů neplatí pro dětské pokoje. Po dobu, kterou s vámi budou děti bydlet, než se osamostatní, bude potřeba interiér dětského pokoje obměnit nebo doplnit určitě alespoň jednou. Disponujete-li omezeným rozpočtem, zvažte, které interiérové prvky bude výhodnější pořídit kvalitnější a v nestárnoucím designu s tím, že vydrží svou funkci plnit dlouho, a u kterých můžete zaexperimentovat, protože z nich váš potomek stejně za chvilku vyroste. Jiné faktory tak zohledňujte u úložných prostor, jako jsou šatní skříně nebo knihovny, protože těch bude zapotřebí neustále, jiné pak u například u postelí, jejichž velikost, rošt a matrace by se měly měnit s tím, jak dítě roste. Předškolákovi tak klidně dopřejte postel zkrácené délky ve tvaru autíčka nebo s motivem populární bílorůžové kočičky, za pár let byste totiž měli pořídit novou, ať už její vzhled dítě omrzí nebo ne. Jiný případ představují psací stoly a židle, z jejichž nabízeného množství lze vybrat nastavitelné a polohovatelné varianty, které porostou spolu s dítětem. Standardní výška psacího a PC stolu je 70 – 75 cm pro dospělého, rostoucí stůl by pak měl být nastavitelný dle výšky dítěte až do této hodnoty. Kancelářské židle se výškově polohovací vyrábí standardně. Minimální rozměr psacího stolu by měl být 60 x 120 cm. Ideální je ale hloubka 70 cm.

Vybavení dětského pokoje není navždy

Sezení

Pokud je dítě zvyklé peřiny stlát a ponechávat na posteli a nikoliv uklízet do peřináčů nebo zásuvek, takže si není kam sednout, určitě zvažte pořízení sedačky. Ta se bude hodit i při návštěvách kamarádů nebo rozložená jako provizorní lůžko. Variantně lze pokoj vybavit i sedacími vaky nebo ne tak obvyklými závěsnými křesílky.

Doplňky

V závislosti na věku dítěte lze pokoje dovybavit různými doplňky, jejichž účel lze možná již zařadit mezi hračky. Jedná se například o dětské židličky se stolkem, různé textilní bunkry a tunely, domečky na hraní, domácí prolézačky nebo koberce s autodráhou.

Barvy a materiály

Barevný vzorník

Co se týká materiálů, pozor byste měli dávat u nábytku pro nejmenší. Materiály použité k jeho výrobě musí být certifikované jako zdravotně nezávadné a nábytek jako celek bezpečný pro použití pro danou věkovou kategorii.

Ohledně barevného řešení je bezpředmětné nabízet jakékoliv rady nebo pravidla. Podaří-li se vám oddělit v rámci pokoje spací kout, platí pro něj stejná doporučení jako pro ložnice. V herní a pracovní části se fantazii meze nekladou a každá barva a vzor je povolen. K dětským pokojíčkům těch nejmenších patří živé a veselé barvy, pestré vzory nebo obrázky. Kreativní děti si však svoje území začnou brzy utvářet k obrazu svému a všechny děti bez rozdílu v tvůrčích schopnostech s tím začnou dříve či později také. Při zařizování pokoje teenagerovi pak až na výjimky k žádným radám přihlédnuto nebude vůbec.

Víte, jak udržet chlép čerstvý i na druhý den? Chlebník je to pravé.

Těšili jste se, jak si k snídani dáte chleba s máslem a medem, jenže ouha. Vzali jste chleba do ruky a je tvrdý jako kámen, takže k snídani budou leda tak topinky s česnekem. Chudáci kolegové v práci, se kterými budete mluvit. No ale zase se nemusíte bát upírů… Jak napříště zabránit tomu, aby chleba okoral, ztvrdl, či dokonce zplesnivěl? Jak ho udržet déle čerstvý? Nenechávejte ho v sáčku, ale přendejte ho do utěrky nebo chlebníku.

Jak skladovat chleba

Na krátkodobé skladování stačí chleba zabalit do látkové (nejlépe lněné nebo bavlněné) utěrky. Ta absorbuje přebytečnou vlhkost a udržuje chleba déle čerstvý. Pro delší skladování (maximálně týden) se hodí košík s víčkem, dóza s víkem, chlebník, speciální zásuvka nebo skříňka. Pokud chcete, aby chleba vydržel déle, musíte ho zamrazit. Před zmražením chleba pečlivě zabalte do hliníkové folie a vložte do plastového sáčku určeného pro zmrazování. Z obalu vytěsněte veškerý vzduch.

Foto: dedra.cz

Můžete použít i dvojitý plastový obal, vodotěsnou krabici nebo důkladně vyčištěnou plastovou krabici určenou pro zmrazené potraviny. Nepoužívejte papírové obaly od mléka, přírodních sýrů a podobných výrobků. Chléb kypřený droždím a běžné pečivo si uchovají svoji jakost v mrazničce až po dobu šesti měsíců, raději ale chleba snězte do tří měsíců.

Chlebník brání přístupu vzduchu a vlhkosti ke chlebu. Na trhu najdete chlebníky z různých materiálů, v mnoha barvách i tvarech. Je na vás, který si vyberete, měl by však ladit se stylem kuchyně. Kvalitní chlebník bývá dražší, ale zato lépe těsní a dobře se s ním manipuluje. U nekvalitních výrobků se dvířka při častém otevírání mohou velmi rychle poničit.

Při manipulaci s chlebem vždy dodržujte pravidla čistoty, abyste na něj ze špinavých rukou nepřenesli nic, co by mohlo podpořit rychlý úbytek čerstvosti nebo tvorbu plísně. Pečivo v igelitovém sáčku nepokládejte na lednici. Rychle se zde kazí, tvrdne a plesniví, protože vrchní stěna lednice se zahřívá na poměrně vysokou teplotu a následně dochází ke kondenzaci vlhkosti v sáčku.

Tipy pro použití chlebníku

Pečivo nedávejte do chlebníku, pokud je ještě teplé. Vznikající pára se mění na vlhkost a usnadňuje růst plísně. Před uložením do chlebníku vyndejte chleba z mikrotenového sáčku a zabalte ho do lněné utěrky nebo pytlíku. Chlebník pravidelně (alespoň jednou týdně) myjte nebo vytírejte a zbavujte drobečků, aby se v nich netvořila plíseň. Použijte třeba octovou vodu a po omytí nechte chlebník důkladně oschnout.

Do chlebníku přidejte rozkrojené jablko. Pečivo zvláční a pomaleji vysychá. Pokud do chlebníku přidáte kousek syrové brambory, tak chleba nebude plesnivět. Nakrojený bochník pokládejte plochou řezu na čistou, rovnou podložku, aby chléb neokoral, střídka zůstala vláčná a kůrka pevná.

Máte retro kuchyni? Vyberte si chlebník ze smaltované oceli.

Jaké jsou typy chlebníků

Ve velikosti chlebníků jsou značné rozdíly. Od malého chlebníčku na půlku chleba se dostanete až ke schránkám na dva bochníky. Chlebník může být dřevěný, nerezový, ocelový, plastový, porcelánový či proutěný. Může stát na lince, ale můžete ho zavěsit i pod kteroukoliv horní skříňku kuchyňské linky (volně stojící nebo závěsný chlebník).

Dřevěný chlebník (borovice, dub i bambus) je tradiční, kvalitní a trvanlivý. Víko bývá většinou sklopné a otevírá se zepředu nebo shora. Někdy je odnímatelné celé. Dřevěné chlebníky většinou dobře těsní, nepropouští vlhkost a brání chlebu vysychat. Chrání jej i před jinými škůdci (před tatínkem, kterého v noci chytne hlad, však chlebník chleba neochrání) a stojí zhruba od 200 Kč.

Nerezový chlebník vypadá moderně a snadno ho vyčistíte (chytají se však na něm otisky). Malý seženete už za 230 Kč. Chlebník ze smaltované oceli mívá posuvné nebo sklopné víko, spoustu barevných variant a robustní konstrukci. Stojí zhruba 800 Kč a více. Plastové chlebníky mívají spoustu barev, jsou jednoduché na údržbu, lehké a při pádu se jen tak nerozbijí.Koupíte je už za cenu kolem 180 Kč.

Co použít místo chlebníku?

Místo chlebníku můžete použít i plastový vzduchotěsný box na chléb a pečivo. Bývá vyrobený z vysoce kvalitního a trvanlivého polypropylenu se silikonovým těsnicím kroužkem po obvodu. Je omyvatelný v myčce a podle velikosti stojí 100 Kč a více. Kromě boxů můžete použít také speciální pytlík na pečivo s dvojitou vrstvou (vnější je z čisté bavlny a vnitřní ze speciální plastové fólie). Koupíte ho už za 100 Kč.

Na krátkodobé uchování chleba a pečiva použijte chlebenku z proutí. Pečivo v ní můžete naservírovat přímo na stůl. Hranatý, kulatý nebo oválný košík mívá víko a uvnitř bývá proutí potažené kanafasem nebo lněnou tkaninou. Stojí zhruba 400 Kč.

V řadě kuchyňských linek je speciální hluboká zásuvka se speciálním těsněním, které v zavřeném stavu nepropouští k pečivu téměř žádný vzduch a chrání jej tak před oschnutím. Vnitřní plastová vložka se navíc snadno čistí. Kromě zásuvky na ukládání pečiva si dokonce můžete pořídit i zásuvku na jeho rozpékání a ohřívání.

Jak vyrobit stojan na víno bez velké námahy…

Jistě jste už slyšeli, že střídmé každodenní pití vína je prospěšné lidskému zdraví. Pochopitelně ne v ledajakém množství a kvalitě. Odborníci se v řadě studií shodli, že zejména srdci jsou prospěšné dvě sklenky denně pro muže a jedna pro ženy. Patříte-li k milovníkům jiskřivého moku a snažíte se dodržovat tato doporučení, měli byste si doma zařídit stylové uložení lahví pro svou potřebu.

V našem seriálu o bedýnkovém nábytku jsme si už ukázali, co všechno můžete z nepotřebných, ale i úplně nových dřevěných bedýnek od ovoce a zeleniny vyrobit. Konferenční a noční stolky, taburet, knihovnu, poličky či boxy na zeď. Tentokrát si zhotovte jednoduché, ale stylové úložné boxíky na víno. Pokud je budete mít ve chladnější spíži nebo ve sklepě, víno zůstane chuťově výborné.

Základní úpravou bedýnky je dělicí dřevěný kříž do úhlopříčky

Skvěle vypadá úložný vinný box z bedýnky, která má uprostřed dělicí kříž. Potřebujete jen šikovné ruce, základní truhlářské nářadí, spojovací materiál a barvu na závěrečnou úpravu. Bedýnku dobře rozměřte a uřízněte si dvě destičky do její úhlopříčky. Jednu destičku budete muset rozpůlit a po jejím vsunutí do bedýnky připevnit s pomocí vrutů a plechové spojky ke druhé. Výsledkem bude bedýnka s dřevěným křížem uprostřed. Vína jen naskládáte do takto vzniklých přihrádek.

Nezapomeňte na přiměřenou „vnější úpravu prací“. Rozmyslete si tedy, jakým odstínem svůj výtvor natřete, aby nerušil své okolí. Nátěru samozřejmě musí předcházet, pokud je třeba, osmirkování dřeva do hladka. Použít můžete třeba lesklé nebo matné, vodou ředitelné barvy. Dřevo namořené na přírodní odstín ponechte v případě, že vám bedýnky poslouží bez vnitřního kříže, ale umístíte je do kovového stojanu nad sebe a na šikmo. O uložených lahvích tak budete mít dobrý přehled.

Vína ukládejte naležato, se dnem lahve o něco výše než hrdlo

Bedýnku ale nemusíte rozdělovat jen úhlopříčně. Nicméně stejným způsobem dovnitř připevněte lišty, do nichž v přední části vyřežte půlkruh na hrdlo lahví. Zadní lištu na podporu dna lahve dejte o malinko výše, aby se při uložení vína stále smáčel korkový uzávěr a víno neztrácelo svou jakost. Čistě kulaté otvory vyřežte v případě, že si pro uložení vína vyberete bedýnku s plným víkem.

Velice zajímavá je klasická bedýnka, do níž těsně a nahusto vedle sebe naskládáte válce z drátěného pletiva. Obdobně vypadá ochrana stromků proti na zahradě proti okusu zvěří. Pak už jen dovnitř naskládejte lahve. Obdobně využijte jakoukoli železnou dělicí armaturu, která vám bude rozměrově vyhovovat. Jestliže máte v bytě dostatek místa na stěně, nebojte se zapřemýšlet o uložení víneček do bedýnkových stojánků na zeď, současně s vinnými sklenkami.

Dřevěnou bedýnku seřízněte po její delší straně na polovinu. Poté opatrně odstraňte z její jedné delší strany prkýnka. Připevněte bedýnku s pomocí hmoždinek a vrutů spolehlivě na zeď a jedno z prkýnek upevněte vruty nebo přibijte hřebíčky dopředu a dolů do vzniklého otvoru. Poslouží jako zábrana proti vypadení lahví. Pokud ještě do spodní části vybrousíte mělké zářezy, získáte ideální odkládací místo na skleničky. Pověsíte je dnem nahoru a tím pádem se do nich nebude prášit.

Autor: DiksY

Bydlet kvalitně, znamená žít…

Sníte o kuchyni s ostrůvkem? Zjistěte, zda je to opravdu výhra…

Kuchyňský ostrůvek zvětší pracovní i úložný prostor kuchyně. Často slouží jako prvek, který opticky odděluje kuchyňskou zónu od zóny obytné. Je častým snem hospodyněk, ale ne vždy je praktický tak, jak to v představách vypadá. Ideální kombinaci tvoří s jednořadou kuchyňskou linkou a linkou do L. Ke kuchyním ve tvaru U a G se už tak moc nehodí. Dřez ani sporák umístěný na ostrůvku není příliš praktický, takže je lepší ho využívat jen jako další pracovní a odkládací plochu. Z vnější strany ostrůvku můžete mít barové sezení, případně klasický jídelní stůl.

Ostrůvek se hodí jen do větších místností a kuchyní spojených s jídelnou či obývacím pokojem. Kolem ostrůvku totiž musí zůstat dostatek místa pro pohyb. Minimální vzdálenost od stěn i dalších kusů nábytku by měla být minimálně 90 cm, optimálně však 120 cm. Hloubka i délka ostrůvku je individuální a závisí především na prostoru, který máte k dispozici. Hloubka většinou bývá 80 – 120 cm. Ostrůvky jsou nejčastěji obdélníkové, některé jsou však čtvercové či oválné. V případě kombinace ostrůvku s barem myslete na dostatečný prostor pro nohy (nejlépe i prostor, o který si nohy opřete).

Pracovní, mycí nebo varná zóna?

Ostrůvek je nejlepší využívat jako další pracovní plochu. Když ho budete chtít využívat jako varné nebo mycí centrum, tak počítejte s mnohem náročnější instalací. Do prostoru totiž budete muset přivést elektřinu, vodu nebo plyn. V případě mycího centra budete muset vyřešit i odpady, v případě varného centra zase digestoř. Navíc nesmíte zapomínat ani na dostatečné osvětlení. To vše znamená zásahy do stěn a podlah, případně i stropů. U výběru digestoře myslete na to, že musí být pohledová ze všech stran. Existují i digestoře zabudované do roviny pracovní desky, ale ty poslouží spíše jen těm, kteří moc nevaří.

Varná deska umístěná na ostrůvek není ideální ani z hlediska úklidu. Při vaření a hlavně smažení totiž pokrmy prskají, takže při vaření v prostoru zaprskáte nejen pracovní plochu, ale i prostor kolem ostrůvku (hlavně podlahu nebo jídelní stůl). Proto je lepší umístit varnou desku ke stěně. Pokud trváte na varné zóně na ostrůvku, nainstalujte za varnou desku alespoň zástěnu, která nečistoty zachytí. Volte však raději nějaký neprůhledný materiál, abyste se na skvrny od vaření nemuseli dívat i z obytné zóny.

Zvolené funkci ostrůvku přizpůsobte i úložný prostor. Výhodou ostrůvku je, že tento prostor může být přístupný ze všech stran. Jestliže budete ostrůvek využívat jako varnou zónu, můžete do něj uklízet hrnce a pánvičky. Když budete mít na ostrůvku dřez, uložte do skříněk třeba čisticí prostředky a nádobu na odpad. V případě pracovní zóny můžete v ostrůvku schovávat třeba potraviny nebo kuchyňské spotřebiče. Část ostrůvku můžete vyhradit i domácí vinotéce. Prostor nad ostrůvkem zase využijete díky různým závěsným a drátěným systémům.

Jak poskládat linku s ostrůvkem

U dvouřadé kuchyňské linky může ostrůvek nahradit druhé rameno linky. Výhodou ostrůvku je, že jej můžete obcházet z obou stran. Další možností je zkombinovat ostrůvek se skříňovou stěnou. Ostrůvek pak zahrnuje pracovní, varnou i mycí zónu. Při tomto řešení je důležité věnovat velkou pozornost dodržení všech ergonomických zásad, aby se vám v kuchyni dobře vařilo. I tak se však jedná spíše o módní záležitost pro lidi, kteří moc nevaří.

Z rohové kuchyně do L vytvoříte pomocí ostrůvku kuchyni do U, jen s tím rozdílem, že ostrůvek opět můžete obíhat ze všech stran. Prostor kuchyně díky tomu nebude tolik uzavřený. V kuchyni do U a G by mohlo umístění ostrůvku do kuchyně narušit strany kuchyňského trojúhelníku, takže se do nich příliš nehodí. Navíc je zde ostrůvek poměrně zbytečný, protože linka má sama o sobě dostatek úložných i pracovních prostor. Kuchyňská linka ve tvaru G je řešením spíše do menších prostor, ve velkých prostorech ji můžete nahradit ostrůvkem.

Levná postel X kvalitní spánek???

Ložnice má být nejpříjemnější a nejpohodlnější místností domova, proto výběr nábytku do ní rozhodně nepodceňujte. Někdy se ale stane, že rodinný rozpočet je napnutý jak struna. Případně hledáte spaní na přechodnou dobu, odkud pak nábytek nebudete stěhovat. V tom případě postačí i levné spací řešení. Nízká cena totiž nemusí nutně znamenat rapidní úbytek kvality spaní..

Zdroj: Veneti.cz

Na levné karimatce nebo kartónech dlouho nevydržíte

Vůbec nejlevnější postel jsou kartóny či karimatka. To byste ale určitě dlouho nevydrželi. Uspořit můžete třeba koupí celého kompletu, levnou matrací, „studentskou“ rozkládací pohovkou, případně koupí postele z bazaru nebo poškozené při přepravě. V posledních letech je v kurzu vlastnoruční výroba pohodlné a velké postele, nejčastěji z dřevěných přepravních palet.

Klidný a ničím nerušený spánek je alfou a omegou pohodového života. Není nic horšího, než se ráno probudit s pocitem, že na vás padá tíha celého světa, a co je nejhorší, vůbec jste si neodpočali. Když se k obecně špatné náladě přidá bolest krční páteře nebo zad, máte o trápení na celý den postaráno. Podobných starostí vás ušetří dostatečně kvalitní, ale současně i levná postel.

Postel s úložným prostorem vám poskytne velice šikovné místo navíc.

Postel nemusí plnit pouze jednu úlohu, některé vám navíc nabídnou úložný prostor nebo různé možnosti rozložení. Tím že zastanou i jinou funkci tedy ušetříte za jiný kus nábytku, který tím pádem už kupovat nemusíte. Postel s úložným prostorem vám poskytne zároveň šikovné místo navíc, který především v ložnici, kde je třeba uložit spoustu věcí, jistě oceníte.

Zdroj: Veneti.cz

Nejen v menších bytech, ale především v dětských pokojích je oblíbená postel s přistýlkou. Musíte totiž zpravidla na malém prostoru vytvořit místo pro spaní pro dvě i více dětí. Aby si přes den děti měly kde hrát a v hraní jim postel nepřekážela, je velice rozumné pořídit právě postel s přistýlkou. Během dne ji prostě složíte a rozložíte ji jen na noc.

Problémy s místem vyřešíte rozkládacími postelemi

Žádaným kusem nábytku pro svou multifunkční konstrukci jsou i rozkládací postele. Hravě řeší problém s nedostatkem prostoru. Oceníte je i ve chvíli, kdy se u vás návštěva rozhodne zdržet přes noc. Můžete ji vždy uložit, aniž byste ji nutili strávit noc na zemi. Potřebujete-li skloubit sedací a spací nábytek, není nad čím váhat, rozkládací postel tento problém řeší za vás.Slyšeli jste už o kreativním způsobu, jak si doslova za pár korun vytvořit příjemné místo pro komfortní spánek? Řeč je o posteli z palet, jež si získává oblibu u stále většího počtu lidí. Tato varianta vás nepřijde na vysoké peníze a přistoupíte-li k ní s trochou nápadu, vznikne vám v ložnici originální místo nejen pro spánek, ale i odpočinek.

I při nákupu levných postelí myslete na jejich rozměry, pohodlí je nade vše.

Při výběru postelí se vyplatí myslet na některá pravidla pro kvalitní spaní. Ideální šířka dvojlůžkové postele je nejlépe 180 centimetrů, ale v oblibě zůstává i šířka 160 cm. Délka postelí je obvykle dva metry, ale pro basketbalové postavy existují i atypické rozměry. V každém případě při nákupu přidejte k výšce těla dost centimetrů, abyste měli při spánku dostatek pohodlí.

Zdoj: veneti.cz

Jakou matraci pružinovou, pěnovou, případně taštičkovou? Závisí to na vaší váze a zdravotním stavu a také na tom, jestli bude matrace sloužit ke každodennímu spaní nebo jen občasnému přespávání.

V ložnici vám musí proudit vzduch, pamatujte na to

Je nanejvýš důležité, aby vaše postel větrala. Člověk se totiž za noc v průměru 45krát otočí a vypotí asi 1,5 litru potu. Podle statistik s vámi přitom sdílejí lůžko až dva miliony roztočů, kteří milují vlhko. Proto dbejte na to, aby v celé ložnici pokud možno co nejvíce proudil vzduch a místo pod postelí nebylo zarovnané zbytečnostmi. Snažte se v ložnici také neustále udržovat pořádek.

Nezapomeňte, že dobrou pohodu v ložnici získáte nejen s cenově přijatelným nábytkem, ale také její výmalbou. Odborníci doporučují oblíbené světlé odstíny béžové, modré nebo fialové. Máte v oblibě odstíny spíše teplejší? V tom případě zvolte tlumené odstíny oranžové či žluté. Výrazná červená nebo jiné zářivé barvy jsou ke spaní docela nepříjemné, což v ložnici není žádoucí.

Ložnice je a zůstane jednou z nejdůležitějších místností v bytě. V posteli totiž strávíte průměrně třetinu života, a proto měli byste dbát na to, aby tahle místnost byla po všech stránkách dokonalá. A to nejen z pohledu ložnicového nábytku. Měli byste se také včas rozhodnout, zda pořídíte koberec nebo necháte jen holou podlahu, čím budete svítit a jaké chcete doplňky a dekorace.

Autor: DiksY

Bydlet kvalitně, znamená žít…

Lišta, kryt nebo organizér? Jak schovat kabely…

Patříte také mezi plně elektronizované domácnosti s chytrou televizí, Hi-Fi soupravou a satelitem? V tom případě jste si určitě alespoň někdy připadali jako při boji s anakondou v jihoamerickém pralese. Všude plno kabelů, překážejí a navíc o ně snadno zakopnete. I když jsou pružné a vypadají nezničitelně, snadno se poškodí a mohou třeba i zkratovat. Pak už je jen krůček k požáru.

Pomohou vám klasické husí krky nebo chráničky kabelů

Není třeba hned malovat na zeď rohaté obrazce. Existuje totiž celá řada možností, jak volně se povalující kabely a šňůry skrýt. Dejte si hlavně pozor, abyste je do té doby neskřípli třeba do dveří či zásuvky pracovního stolu, nebo během přejíždění kancelářskou židlí. Ani stůl postavený na kabel není dobrý nápad, v ohrožení jsou hlavně tenčí dráty uvnitř izolace.

Pamatujte, že dráty nesmí ležet ve vodě nebo ve vlhku, na horkém radiátoru nebo na místě, kam v létě praží silné slunce. Hůře stíněné šňůry jsou také dost citlivé na kombinaci s různými napájecími kabely. Třeba u levných monitorů může blízkost vedení způsobovat problémy s kvalitou obrazu. Kabely by neměly být ani krátké, ani příliš dlouhé, protože pak překáží třeba na stole nebo pod ním.

Kupte zmenšeninu stožárů elektrického vedení a na ně šňůry položte, vypadá to skvěle.

Všechny kabely odpojte a rozložte na podlaze tak, abyste viděli, odkud a kam který vede. Před odpojením označte jejich konce štítky nebo fixou, například písmeno A na konec kabelu + písmeno A na příslušnou zdířku u počítače či zařízení. Podobné typy dejte k sobě (např. USB k USB, HDMI k HDMI) a napájecí šňůry zapojte do rozbočovací zásuvky, nejlépe s přepěťovou ochranou.Kabely spojte pomocí stahovacích pásek, třeba na suchý zip. Najdete je v lepších obchodech s elektronikou, počítači nebo i kancelářskými potřebami a někdy v papírnictví. Lepicí pásky raději nepoužívejte. Některé totiž nedrží, jiné se zase špatně odlepují. Před samotným stažením kabely uspořádejte tak, aby se vzájemně nezamotávaly a mohli jste je podle potřeby jednoduše odpojit.

Kabely skryjete i za podlahové lišty

Skryjte kabely také do levné pěnové izolace na potrubí. Uřízněte si z ní potřebnou délku, vložte je dovnitř a konce vytáhněte štěrbinou. Kabely schovejte za podlahové lišty nebo krycí lišty určené přímo pro ně. Pokud se vám takové řešení nelíbí, připevněte je ke stěně pomocí úchytek či háčků a vytvořte z nich hezký obrazec. Nakonec je dozdobíte samolepkami na zeď nebo malbou.Ukrýt kabely do speciálních lišt můžete i na míru, pokud máte atypický obývací pokoj nebo máte tolik kabelů, že by se do jedné standardizované lišty nevešly. Oslovte šikovného truhláře, který vám malý tunel pro ukrytí kabelů vyrobí přesně podle nutných parametrů. Vy poté výsledek uzpůsobíte k celkovému stylu místnosti, například s pomocí samolepicí tapety.

Lišty existují plastové nebo kovové, s možností přilepení na stěny nebo fixace pomocí hmoždinek. Obě varianty přitom zvládne nainstalovat i méně zručný kutil během chvilky.

Pro tenké a dlouhé kabely, které nemůžete skrýt za nábytek nebo dál do místnosti, je pak skvělým řešením navinovací organizátor. Nejvíce připomíná špulku nití. S jeho pomocí snadno zorganizujete přebývající tenké kabely z počítače, reprobeden, nabíječek či jiných drobných spotřebičů kdekoliv na stole nebo třeba polici či kuchyňské lince.V množství variant dnes seženete také praktické a přenosné pouzdro na kabely, které úspěšně skryje přebývající metry kabelů i rozdvojky, které navíc úspěšně ochráníte před prachem či nenechavými domácími mazlíky či dalšími negativními vlivy. Skvělou vychytávkou jsou pak pouzdra samolepicí, která můžete přichytit k ložnicovému nábytku, na zeď, nebo třeba na hranu pracovní desky stolu.

Instalaci zvládnete maximálně do dvou hodin

Doba trvání instalace krytí na kabely se liší podle vaší zručnosti. Vše se dá bez problémů zvládnout v průměru za 2 hodinky. V případě instalace pouze klasické plastové lišty se tato doba pohybuje jen v řádu minut. Cena husího krku se pohybuje od 10 Kč výše za jeden metr délky. Čím je prostup širší, tím je vyšší i jeho cena. Na jeden kabel vám postačí husí krk o průměru 3 až 4 centimetry.V diskuzích na internetu převažují varianty schovávačky kabelů do husích krků. „Nakonec jsem ale situaci vyřešil zajímavým a praktickým stojanem,“ píše čtenář s přezdívkou Kelly. Všechny kabely jsou podle něj vedeny vnitřkem a navíc vše vypadá moc dobře. „V paneláku vám nezbude než se s tím smířit a dát tam nějakou krycí lištu na zeď,“ konstatuje naproti tomu čtenářka Petra.

Pokud máte uspořádat větší množství kabelů, zkuste pro ně udělat těsně nad podlahou klasický dřevěný plůtek, vypadá moc pěkně. Jestliže jste od přírody spíše intelektuálního než kutilského zaměření, postačí vám kabely jenom pohledově zakrýt. Vyberte si k tomu závěsovou textilii, která bude ladit s interiérem, nebo oblíbenou hustou jutovinu.

Mají prahy význam a nebo je to jen přežitek?

Práh se používá v případě, kdy je mezi prostory změna úrovně nebo materiálu podlahy a mezi prostory s rozdílnou teplotou. Trendem je propojení místností stejnou podlahovou krytinou, takže u interiérových dveří už práh není potřeba. Pokud však přece jen potřebujete jinou podlahu v místnostech, použijte místo prahu přechodovou lištu. Ta netvoří komunikační překážku, takže průchod bude vlastně bezbariérový.

Přechodová lišta by měla být u zavřených dveří zcela skrytá pod dveřním křídlem, takže ještě před položením podlah se rozmyslete, jaký typ dveří budete instalovat. Lišty jsou většinou samolepicí nebo šroubovací a vyrábí se ze dřeva, MDF i hliníku. Některé jsou instalovány už během realizace podlah. U vchodových dveří (třeba do garáže) můžete použít nízký hliníkový práh.

Jak zabráníte průvanu pod dveřmi?

Jestliže jste citlivý na průvan a vadí vám vysoké prahy, pořiďte si ke dveřím kartáčové těsnění, které mezeru zakryje. Těsnění bývá vyrobené převážně ze syntetických vláken, speciální antistatické kartáče pak mohou být i z koňských žíní. U některých variant jsou štětiny nahrazeny pružnou gumovou lištou. V obchodech najdete kartáče různých šířek, délek i hustot a některé můžete zkrátit na potřebnou délku sami. Štětiny bývají připevněny k liště, kterou nalepíte nebo přišroubujete na dveřní křídlo. Existují však i samolepicí kartáčky, které přilepíte na spodní hranu dveří.

Lišty lepte na suchý a hladký povrch zbavený prachu a mastnoty a nejvíce namáhané části kartáčků pro jistotu přichyťte ještě pomocí hřebíčků nebo sponek. Kartáčové těsnění je vhodné jak pro rovné, tak i pro nerovné podlahy, protože štětiny kopírují veškeré nerovnosti. Štětiny bývají dlouhé 5 – 30 mm, ve speciálních případech až 100 mm.

Mezeru mezi dveřmi a podlahou můžete utěsnit i speciální pěnovou lištou, která má tvar dvojité role. Tu nožem zkrátíte na požadovanou délku a jednoduše nasunete na spodní hranu dveřního křídla. Jedná se o levné a rychlé, ale ne příliš estetické řešení. Pěnová lišta se totiž vyrábí jen v jedné barvě, a to šedé. Lišta vyplní mezery až do 22 mm a je vhodná pro hladké podlahové plochy, jako jsou parkety a dřevěné či dlaždicové podlahy.

Mechanický práh místo klasického

Pokud vám vadí i minimální mezera pod dveřmi a chcete sofistikované řešení, pořiďte si dveře s mechanickým prahem (automatickým spouštěcím prahem, padací dveřní lištou). Mechanismus padacího těsnění se montuje do vyfrézované drážky ve spodní hraně dveřního křídla, ale existují i varianty pro dodatečnou montáž lišty na spodní hranu křídla bez nutnosti frézování. Těsnicí profil bývá z měkkého silikonu. Při zavření dveřního křídla se práh mechanicky aktivuje, vysune a utěsní prostor pod křídlem.

Při otevřených dveřích je mechanický práh neaktivní a nijak neomezuje vzhled ani funkci dveří. Standardní verze dokáže zabránit průvanu, prostupu světla a únikům tepla z interiéru, profi verze pak zajistí i odolnost proti hluku, kouři a ohni (důležitá u protipožárních dveří). Některé padací prahy mají větrací průchod, který umožňuje přívod vzduchu do místností, které vyžadují průběžné větrání (třeba koupelna, kuchyně či ložnice). Při nákupu se vždy zajímejte o to, jaké vlastnosti práh vykazuje.

Padací práh dokáže vyplnit mezeru až do 25 mm a je schopný vyrovnat i šikmý rozdíl až 15 mm v šířce dveří 1 metr. Můžete ho použít u jakéhokoliv typu podlah, a to i v kombinaci s přechodovou lištou. Padací těsnění je určené pro jednokřídlé a dvojkřídlé dveře dřevěné, hliníkové, plastové i kovové, posuvné dveře, shrnovací stěny i vchodové dveře.