Tipy a triky pro vaše bydlení

Bum a díra je na světě… Víte, jak opravit kuchyňskou pracovní desku?

Možná jste to už doma zažili. Manipulujete s něčím těžkým nad pracovní deskou ve vaší kuchyni, a najednou vám palička na maso či kus litinového nádobí vyklouzne z ruky. Bác. A na pracovní desce je rýha, promáčklina nebo se jí dokonce kousek odštípl. Co teď s tím? Drobné defekty si opravíte, ale v případě hluboké rány či ran už musíte zvážit i totální výměnu.

Poškodit kuchyňskou pracovní desku můžete i horkým nádobím, vodou nebo poškrábáním během řady let provozu. Než pod návalem emocí vezmete do ruky sekeru a z celé kuchyňské linky uděláte palivo do kamen, rozmyslete se, zda desku vůbec opravovat či, ji rovnou vyměnit. Výměna staré za novou není nijak náročná. Musí jen přesně odpovídat rozměrům desky předchozí.

Prodejci laminovaných desek mají na pultech i přípravky na drobné opravy povrchu. Podobají se tavnému lepidlu s různým barevným tónováním. Kopírují zhruba vyráběný sortiment desek. Rýhu zaplňte za tepla, pak odstraňte přebytek a po vytvrzení rozleštěte.

Na rýhy a škrábance vezměte speciální renovační sety s opravnými vosky. Na pracovní desky v kuchyni používejte vosky tvrdé, které roztavíte pájkou nebo třeba rozehřátým nožem. Měkké vosky nemají v těchto případech potřebnou trvanlivost. Poškozené místo zbavte nečistot a naneste na něj rozehřátý vosk. Po jeho ztuhnutí setřete kovovou stěrkou a přejeďte retušovacím perem.Pokud se rozhodnete pro generální výměnu, musíte nejdřív odstranit starou pracovní desku linky. Odmontujte sifon, vyndejte dřez a případně odstraňte jednotlivé šroubované spoje. Novou desku pečlivě změřte, položte ji na linku a pevně usaďte. Následně ji přišroubujte ve stejných místech, jako byla přišroubovaná deska původní. Pak už jen připevněte okrajové lišty, dřez a sifon.

Pracovní desku do kuchyně můžete mít klidně z lamina

Co se týká materiálů používaných na dvířka kuchyňských linek, je nejběžnější variantou lamino, tedy vrstva lamina nalepená na tradiční dřevotřískové desce. Odolnost až dvousetstupňové teplotě jej tedy předurčuje do kuchyní. Lamino se vyrábí v několika stovkách dezénů a můžete z něj mít i pracovní desku kuchyňské linky.Při výběru materiálu na pracovní desku máte několik možností. Nejdražší jsou luxusní desky ze žuly, téměř nezničitelné. Jejich orientační cena se ale pohybuje od 12 do 16 000 korun za běžný metr. Variantou jsou desky z „umělého kamene“. Nejznámější je Corian, který je na rozdíl od toho přírodního teplý na dotek. Je neporézní, nenasákavý a má dobré mechanické vlastnosti. Stojí zhruba od 13 do 16 000 Kč za běžný metr desky.

Desky z umělého kamene Corian jsou na rozdíl od přírodního kamene teplé na dotek.

Masivní dřevo je stále oblíbené, ale mnohem dražší. Jeho cena se blíží ke 4 000 Kč za jeden čtvereční metr. Proto často řemeslníci sahají k náhradě levnějším laminem. Vyrábí se v řadě dezénů, od imitace různých přírodních materiálů až po tzv. sci-fi vzory. Pokud si nevyberete z omezeného vzorníku plastových povrchových fólií, nechte si desku nastříkat kvalitním polyuretanovým lakem.Nejběžnější modely pracovních desek jsou z dřevotřískové desky, na kterou je nalepena voděodolná laminátová vrstva. Cena této pracovní desky se pohybuje od 650 do 1 100 korun za běžný metr. Odborníci doporučují desky s takzvaným postformingem, tedy se zaoblenými kolmými hranami. Postforming je nejen pohlednější, ale a zakulacené hrany desky jsou bezpečnější a hygieničtější.

Fixy a vosky jsou spíš na drobné škrábance

V bohaté internetové diskuzi se čtenáři rozdělili na dva tábory. Jeden opravy doporučuje druhý je naopak považuje za zbytečné. „Fixy a vosky jsou dobré spíš na drobné škrábance či malá poškození a to ještě v místech, která nejsou tak užívána,“ píše čtenář s přezdívkou Lotto. Odolnost desky vůči mechanickým vlivům při provozu není podle něj velká. „Prostě to jde časem do kopru,“ napsal.Čtenářku s přezdívkou Teddy zase zajímá, jak dlouho by jí měl povrch takové kuchyňské desky z MDF vydržet. „Mně se doma za dva roky provozu ošoupala od krájecího prkénka. Mám ji v černě mramorovaném dekoru a je v určitých místech vyšoupaný povrch úplně do běla,“ popsala s tím, že před rekonstrukcí měla původní desku rakouské výroby také z laminátu 35 let a byla jako nová.

Před opravou pracovní desky zvažte, jestli nechcete rovnou vyměnit celou linku.

Selský rozum říká, že by opravy a rekonstrukce by vás měly vyjít levněji než nákup nového zboží, ale to nemusí být vždy striktní pravidlo. Záleží na rozsahu a náročnosti prací a také na tom, jestli se do práce pustíte sami nebo ji raději přenecháte odborníkům. Zvažte také, zda se nevyplatí rovnou si pořídit novou linku, která lépe zapadne do koncepce celé vaší kuchyně.

Autor: DiksY

Bydlet kvalitně, znamená žít…

Zdravý spánek dle zvyků Země vycházejícího slunce.

Interiér ložnice v japonském stylu vás okouzlí. Spánek v takové místnosti pak není otázkou aktuální módy, ale obrazem harmonie a praktického života. Své místo tu mají přírodní odstíny dřeva, proutí a bambusu, které nejlépe vyniknou na bílém pozadí. Skvěle vypadá i paraván s krajinnými motivy nebo posuvná a vzdušná japonská stěna. Vše můžete korunovat bonsají.

Vsaďte na přírodní materiály a jejich kombinace, nebojte se barev ani květin.

Výborně vám poslouží japonské rohože, na nichž můžete odpočívat, pracovat i spát. Sezení na nich vám zpříjemní polštářky, které rozmístěte kolem nízkého dřevěného stolku. Ten vám určitě nesmí chybět. Pokud najdete ve svém okolí šikovného truhláře, vyrobí vám ze dřeva nízký stolek během chvilky. Místnosti v japonském stylu působí často až minimalisticky.

Základním materiálem v pohodlné ložnici je stejně jako jinde v japonském interiéru dřevo. Doplňte je třeba bambusovým obložením stěn a šatní skříně nebo pracovní kout oddělte lehkými posuvnými stěnami nebo paravány. Barvy v ložnici mají mít uklidňující efekt, použijte proto neutrální a tlumené tóny, například světlé odstíny zelené nebo šedé či béžová.

Jedinečnou atmosféru dá vaší ložnici rukodělná práce

Japonským unikátem je tvrdá podložka na zem z rákosu nebo rýžových stébel – tatami. Má látkový lem a příjemně hřeje na dotek. Její výborné izolační vlastnosti oceníte při relaxaci nebo při pití čaje či stolování na zemi. Kupte si i typické závěsné dekorace na stěnách. Ty mají na světlém podkladě černě vyobrazené japonské znaky. Přidejte paravány s motivy japonského písma nebo ikebany.
V ložnici inspirované japonským stylem dbejte na jemně ozdobený interiér a nízkou, širokou postel. Zvolte si matrace z přírodních materiálů-futony. Díky přírodním materiálům jako bavlna, konopí, koňské žíně nebo kokos se lépe tvarují a vaše páteř i svaly se v noci lépe uvolní. Futonové výplně jsou navíc vzdušné a dobře izolují. Japonci je pokládají rovnou na podlahu, pokrytou tatami.

   Hlavní materiály a atributy japonského interiéru:

•    Dřevo, bambus, kameny, textilie
•    Len, bavlna, papír, polštářky
•    Bambusové rohože, posuvné stěny
•    Nízké podušky, rohože tatami, futony

Přírodní materiály velice dobře uplatníte na lůžkovinách i koberečcích. Zkuste si nějaké vyrobit nebo ozdobit. Vaše rukodělná práce totiž propůjčuje domu jedinečnou atmosféru. Udržet interiér v kontaktu s venkovní přírodou vám pomohou i rostliny, dřevěné samorosty nebo kameny. Pocity klidu a intimity pak podtrhněte barevným laděním místnosti v tónech zelené, šedé či bílé.

Diskuse na internetu nejsou nijak miniaturní, i když zkušenosti máte různé. „Na futonu už přes rok spíme a je to moc fajn,“ píše čtenářka s přezdívkou Cvalík. Postel její rodině slouží i jako gauč a každodenně jej skládá na konstrukci vlastní výroby. Futonové matrace si koupila domů i čtenářka s přezdívkou Kitty. „Spí se na nich dobře. Dá se vybrat z různě tvrdých matrací, ale určitě vřele doporučuju jít si to osobně na prodejnu vyzkoušet,“ napsala.

Síla japonské ložnice je v naprostém souladu s praktičnosti

Někteří čtenáři zase s futony příliš dobré zážitky nemají. „Prvních pět let se spalo parádně, pak se proležel a buď ještě nějak ztvrdnul nebo mi tak prostě připadal,“ postěžovala si čtenářka Petruška. Doplnila si lůžko o zdravotní matraci, kterou na futon položila. Čtenářka Vlaďka sice futon doma nemá, ale na návštěvě si jej vyzkoušela. „Na mě je to moc tvrdé a při povlíkání jsem si ulomila asi tři nehty, protože je to těžký jak kráva,“ konstatovala rezolutně.Harmonie, jemnost designu a estetika. To jsou základní charakteristiky japonského stylu bydlení, který se prosazuje i v řadě tuzemských interiérů. Chcete se také inspirovat v zemi vycházejícího slunce? Dbejte především na čistotu a kontrast barev. Nechte vyniknout tmavě hnědé barvě dřeva, neutrální šedé barvě kamene a světlé barvě stěn. Čím více přírodních barev, tím lépe.

Trendem v zařizování ložnic jsou boxspringové postele.

Pokud se chcete do japonského stylu ponořit na sto procent, dejte každému kousku nábytku svůj účel. Stěny dolaďte tapetami nebo nástěnnými obrázky s přírodní tématikou a nezapomeňte na to, že přeplněný interiér bude působit neohrabaně. Naopak zcela na místě jsou otevřené a vzdušné prostory třeba s přidanou zlatou barvou, znakem hojnosti a bohatství.

Autor: DiksY

Bydlet kvalitně, znamená žít…

Božský relax jménem závěsné křeslo

Příjemné uvolnění a vychutnání pocitu relaxace. To jsou určitě hlavní požadavky na sezení v pohodlném křesle ve vašem obývacím pokoji. Úžasné a netradiční je ale posezení a pohoupání v křesle závěsném. Lepší zázemí pro sledování televize, čtení nebo jen lenošení si těžko můžete přát. Ke stropu je ale musíte velice dobře upevnit, aby relax neskončil nepříjemným přistáním.

Zavěsit ke stropu můžete nejen křesla, ale i houpačky nebo sítě. Zpočátku jistě neprohloupíte, když si necháte odborně zkontrolovat nosnost a materiál stropu. Najděte si speciální prodejnu kotevní techniky nebo větší železářství a pořiďte si rozpínací hmoždinku s půlkruhovým hákem, případně s karabinkou. Kompletní závěsné zařízení na křeslo z ratanu vás ale vyjde zhruba na 6 000 Kč.

Ke kotvení do zdi či stropu používají profíci kombinaci ocelových závěsných prvků s chemickou maltou, kdy hovoříme o takzvaném chemickém kotvení.

Nejlepší způsob upevnění ocelové spojovací techniky do zdiva je chemické kotvení. Nenamáhá zeď rozpěrnými silami, nepodléhá času ani vlhku. Zdivo a chemická malta se totálně spojí. Obstarává to dvousložková vinylesterová pryskyřice s přídavkem cementu. Tuba obsahuje dvě základní složky, které při smíchání ztuhnou do vysokopevnostní pryskyřice.Odborníci doporučují zavěšovat křesla výhradně buď na strop z masivního dřeva či betonu, zhruba do výšky 1,95 m. Výška sedáku nad zemí vylaďte asi na 50 centimetrů. Na betonový strop použijte chemickou kotvu a houpačkový hák s metrickým závitem. Do dřeva vyvrtejte otvor a do něj až po konec závitu dejte vhodný bezpečnostní závěs. Na kroužek zavěste karabinu s pojistkou a křeslo.

Při použití kotvy s pouzdrem jde o takzvané neviditelné kotvení, kdy je po demontáži závěsného oka vidět pouze otvor se závitem. Pro kotvení pouzdra musíte ale vzít vrták s větším průměrem.

Křesla se zavěšují pouze na jeden bod. To umožňuje rychlou montáž a také komfort volnosti pohybu. Vždy si ověřte, že definitivní místo pro křeslo je dostatečně pevné s bezpečné. Nejlépe tedy pevný vyzrálý beton, nebo zdravé a silné trámy nejlépe z hustého dřeva. Na oba tyto materiály se hodí třeba závěs Power hook, v originálním balení jsou kovové hmoždinky do betonu. Na dřevěný trám si musíte dokoupit vhodné vruty do dřeva s hrubým závitem. Osvědčily se ty z uhlíkové oceli.Závěs Power hook má navíc karabinu. Proto můžete křeslo snadno nasadit i sejmout a pro lehké otáčení má karabina na otočném kloubu ložisko. Pro snadné nastavení délky závěsu je jeho součástí navíc prodlužovací řetízek. K zavěšení křesla kdekoli ve vašem bytě můžete použít i otočný závěs s obchodním názvem Swivel. Snadno se používá a ani u něj nechybí možnost otáčení.

Na pultech najdete i hotové kompletní úchyty křesel

Patentovaný úchyt značky Home Rope, určený k upevnění závěsného křesla na strop nebo dřevěný trám, vás přijde ne necelých 500 Kč. Vyrobili jej z pevného, voděodolného materiálu, který navíc odolává i UV záření. Pro zavěšení pohodlného křesla do trámu pergoly či do přiznaných trámů v bytě je zase ideální závěsný hák se samořezným vrutem do dřeva. V obchodě jej seženete do 110 Kč.Rostoucí popularitu závěsných křesel a jejich upevnění v bytě dokládá bohatá internetová diskuze k tématu. „Pokud jste v nejvyšším patře, nejjednodušší bude provrtat panel skrz a konzoli, hák a očko, zavěsit na šroub s velkou podložku na vrchní straně panelu,“ míní čtenář Václav. Případně radí najít v panelu dutinu, přes otvor do dutiny vsunout silnější roxor nebo trubku, na ni zavěsit hák na houpačku a otvor s rourou zabetonovat.

Klasická hmoždinka prý ve správné díře unese v panelu i slona. Vy si v případě potřeby můžete vzít na pomoc třeba chemické kotvení.

„Klasická hmoždinka, pokud je ve správné díře, unese v panelu i slona. Řekněte nějakému kutilovi v sousedství a za čtvrt hodinky se můžete houpat,“ radí čtenářka s přezdívkou Litty. Kvalitnější 12 mm hmoždinka to podle ní v betonu bez problémů zvládne. „Případně si vezměte na pomoc buď kovovou, nebo chemickou kotvu,“ uzavřela Litty.K zavěšení houpacích křesel, ale i sítí můžete použít mnoho různých způsobů, výrobků a doplňků. Vždy musíte zvážit místní podmínky k závěsu, aby celková sestava po pečlivém a kvalitním byla dostatečně nosná a bezpečná. V obchodech nabízené závěsné prvky mají vždy uvedenou nosnost, a obsahují také návod i doporučení, pro jaký nábytek jsou vhodné.

Autor: DiksY

Bydlet kvalitně, znamená žít…

Překáží vám pračka v bytě? Řešením je praktická prádelna či prací kout…

Přemýšlíte, kam dát v bytě pračku? Nejlepší je mít pro ni samostatnou místnost, ale neztratí se ani v koupelně. Pokud nemáte místo ani tam, nezbyde vám nic jiného, než ji ukrýt v kuchyni nebo ve vestavěné skříni na chodbě. Výhodou samostatné prádelny je, že zde většinou najdete prostor i na sušení, žehlení a skládání prádla. Všechnu práci tak zastanete v jedné místnosti a ven už vynesete jen čisté, voňavé, suché a poskládané prádlo připravené na návrat do skříní.

Prádelna je prostě lepší. Jak ji zařídit?

Jako prádelnu můžete využít třeba komoru, technickou místnost nebo sklep, v místnosti však musí být připojení na vodu a odpady. Nezapomínejte ani na to, že by se prádelna měla dát větrat, protože vysoký obsah vlhkosti ve vzduchu může vést k plísním. Ideální je okno, ale postačí i ventilátor. V prádelně by mělo být také umyvadlo nebo menší vana na namáčení prádla.

Než se pustíte do zařizování prádelny nebo prádelního kouta, tak se inspirujte na Pinterestu.

Samostatnou prádelnu můžete brát jako pracovní místnost, takže si zde vystačíte s pračkou a otevřeným regálovým systémem, kam uložíte veškeré prací prostředky a přípravky. Jestli si však potrpíte na pořádek a organizaci, pořiďte si raději uzavřené skříňky. Pak totiž vypadá prostor více uspořádaně. Pokud má prádelna více funkcí, myslete i na další úložné prostory na rozličné úklidové prostředky a pomůcky či cokoliv dalšího, třeba sportovní potřeby.

Špinavé prádlo můžete ukládat do prádelních košů, vaků zavěšených na stěně nebo nádob zabudovaných do skříňky. Nádoby na špinavé prádlo mají tisíce podob a tvarů, takže výběr záleží jen na vašem vkusu a prostoru, který máte k dispozici. Aby mělo třídění prádla řád a nikdo to nepletl, označte jednotlivé koše třeba pomocí cedulek nebo barev.

Kombinace pračky a sušičky je značka “ideál”

Když si k pračce pořídíte i sušičku, nebudete muset řešit problém, kde sušit prádlo. Pokud máte doma málo místa, postavte je na sebe a vytvořte tak “prádelnový” sloup. V koupelně či prádelně si tak ušetříte spoustu místa. Pokud máte dostatek prostoru, postavte je vedle sebe a jejich horní plochu využijte k odkládání věcí či ke skládání prádla. Pokud na ně navíc umístíte pracovní desku, můžete pod ni zabudovat i výsuvné skládací prkno.

Spotřebiče můžete postavit i na nižší skříňku, do které schováte další věci. Výhodou je, že pračka a sušička budou výše, takže se k nim nebudete muset tolik zohýbat. Pokud se na spotřebiče nechcete dívat, můžete je zabudovat do skříňky nebo schovat za závěs. Když bude sušička stát vedle pračky, můžete nad ni pověsit skříňku nebo poličky, do kterých dáte košíčky nebo krabičky s pracími prostředky, síťkami pro praní drobného prádla, sušicími míčky a dalšími drobnostmi.

Jestli si nechcete pořizovat nebo nemáte potřebu používat sušičku, můžete nad pračku místo poliček pověsit sklopný sušák. Prádlo pak nebudete muset sušit v obýváku, ložnici nebo na balkoně, případně nebudete muset šetřit místo na klasický sušák. Místo sklopného sušáku můžete zvolit i sušák pověšený ke stropu, který pomocí důmyslného systému snadno dostanete do takové výšky, abyste na něj mohli pohodlně pověsit prádlo. Místo sušičky pak můžete vedle pračky nebo nad ni umístit koupelnovou skříňku na špinavé prádlo i prací prostředky.

Autor: DiksY

Bydlet kvalitně, znamená žít…

Automatické zavírače dveří… konec majordomů

“Kdo tě doma učil zavírat dveře?” nebo “Vy máte místo dveří korálky?” Pokud si pořídíte automatické zavírače dveří, musíte se na tyto a podobné otázky připravit, protože je budete slýchat poměrně často. Na to, že už za sebou nemusíte zavírat dveře, si totiž poměrně rychle zvyknete. Je to podobné, jako když si do kuchyně pořídíte zásuvky a dvířka s tlumením nebo když na záchod namontujete samosklápěcí prkénko.

“Sezame, zavři se!”

Zavírač dveří se postará o samočinné, hydraulicky tlumené a bezpečné zavírání dveří. Některé samozavírače umožňují přizpůsobit sílu či rychlost zavírání dveří, případně můžete nastavit i jejich trvalé otevření či aretaci v různých polohách. Některé modely jsou pak určeny pro speciální dveře, třeba požární, bezpečnostní nebo kouřotěsné.

Na cenu zavíračů má vliv síla zavírání i jejich specifické parametry. Základní modely stojí řádově do 1 000 Kč, složitější pak pořídíte za cenu kolem 2 000 – 3 000 Kč. Integrovaný samozavírač seženete za cenu od 4 500 Kč, podlahový samozavírač od nějakých 3 000 Kč a samozavírací dveřní panty koupíte za cenu od 2 000 Kč. Profesionální samozavírače pak stojí i desítky tisíc.

Jaký zavírač si můžete pořídit?

Zavírače s horní montáží jsou nejběžnější a instalují se na horní část dveřní konstrukce. Existují dva typy, a to s ramenem a kluznou lištou. Můžete je použít u běžných, požárních, kouřotěsných i bezpečnostních dveří. Jejich nevýhodou je, že jsou vidět, takže výrazně ovlivňují vzhled dveří.

Podlahové (zemní) zavírače se umisťují na spodní část konstrukce dveří. Celý mechanismus je pak instalovaný do montážní schránky v podlaze pod dveřmi a je překrytý krycím plechem. Používají se tam, kde je vyžadován nenápadný design, nebo v případě, že není možné použít jiný typ zavírače. Jsou ideální i pro bezrámové celoskleněné dveře.

Integrované zavírače jsou zabudované v samotných dveřích a zárubni a kluzná vodicí lišta je viditelná pouze při otevření dveří. Tyto samozavírače jsou tedy nenápadné, neruší design dveří a jsou prostorově velice úsporné.

Samozavírací panty mají integrovaný zavírač dveří, který zajistí jejich tiché dovírání a umožňuje i regulaci rychlosti zavírání. Výhodou těchto pantů je, že jsou na první pohled stejné jako klasické panty a neruší tak vzhled dveří. Až při bližším pohledu zjistíte odlišnost od běžných pantů.

Jen dobře vybraný zavírač zavře dveře tak, jak má

S výběrem samozavírače by vám měli poradit prodavači ve specializovaných prodejnách. Pokud vyberete zavírač s nedostatečnou silou, nebudou se dveře dovírat. Jestliže zvolíte příliš silný zavírač, tak vám zase půjdou dveře těžko otevírat. Pro bezproblémový a tichý chod dveří je důležitá i správná montáž a seřízení zavírače, takže instalaci raději nechejte na odbornících.

Při výběru samozavírače musíte znát hmotnost a velikost dveřního křídla, umístění a polohu dveří (levé či pravé dveře) a jejich zátěž, tedy frekvenci otevírání. Obecně platí, že čím větší a těžší dveře máte, tím silnější zavírač musíte pořídit. Dalším faktorem při výběru zavírače je, zda se jedná o interiérové nebo exteriérové dveře, případně jestli se jedná o nějaké speciální dveře (třeba požární).

Při venkovním použití je zátěž při zavírání dveří vyšší (třeba kvůli velkému větru), takže zavírač musí mít dostatečnou sílu, aby dveře zavřel. Samozavírač navíc musí odolat povětrnostním podmínkám, hlavně vyšší vlhkosti a častým změnám teplot. Na dveře se speciální konstrukcí je pak potřeba při instalaci zavírače použít i různá držadla a upevňovače, která opět negativně ovlivní sílu zavírání. I zde tedy odborníci doporučují nainstalovat zavírač s vyšší silou.

Autor: DiksY

Bydlet kvalitně, znamená žít…

Cesta k úspěchu u zavírače dveří je správná montáž. Jak na to?

„Brano, zavírá samo.“ Jistě každý zná asi jeden z nejznámějších reklamních sloganů na zavírače dveří v tuzemsku. Dnes už je k mání značek více, ale možná i vy doma spoléháte na pohodlnou poloautomatiku nejen u dveří do garáže, ale třeba i v interiéru. Jenže někdy zavírač nefunguje a dveře zůstávají otevřené či nedovřené. Jak zařízení nejlépe seřídíte?

Před seřízením si zjistěte značku a typ vašeho zavírače

Nejčastějším problémem bývá příliš rychlé zavírání s hlasitým boucháním dveří do zárubní, nebo naopak nedovření dveří. Nejrychleji tuto nepříjemnost opravíte dotažením regulačního šroubu či šroubů, pokud je jich v zařízení více. Myslete ale na to, že každý typ zavírače má jiné provedení a tím i způsob seřízení. Vedle Brana totiž existují i značky jako Geze, Kaba, Diplomat či Dorma.

Nevidíte žádnou změnu? Pak zřejmě v zavírači chybí olej. Jestliže se rychlost zavírání nezmění, není pravděpodobně v zavírači olej. Při jeho nedostatku dochází k další typické chybě zavírání, kdy se dveře dovírají rychle a na konci se zpomalí. Olej může zčásti zmizet opotřebením vnitřních částí, ale i tím, že jste koupili moc malý zavírač pro příliš těžké dveře.

Postupujte podle selského rozumu. Pokud nevíte, co se kterým šroubem nastavuje, nastavte nejdříve jeden šroub. Pak vyzkoušejte reakci zavírače a pokračujte případně s dalším šroubem.

Oleje máte po kontrole v zavírači dostatek, ale bouchání přesto trvá. Jak na to? Zkraťte šroub táhla a jednoduše jej více zašroubujte. Pokud dveře například v předsíni nedovírají, naopak jej prodlužte a mírně vyšroubujte. Délku zkrácení nebo naopak prodloužení táhla nastavujte zkusmo, pokuste se zkracovat šroub po 5 milimetrech délky.

Po této technické operaci se vám teoreticky může stát, že táhlo se zavírací pákou nebudou svírat pravý úhel, tak jako dříve. I tak by ale výchylka měla být maximálně plus mínus dva centimetry. Má totiž vliv na velikost doklepu dveří a celkovou funkci zavírače vůbec. U hydraulických modelů pak počítejte s tím, že u venkovních dveří do domů může kvůli nízké teplotě tuhnout olej a tím se měnit i rychlost zavírání. Obecný návod na seřízení nicméně není, protože existuje řada typů.

Berte v úvahu fyzikální zákony. Hydraulické zavírače dveří mají proměnlivé vlastnosti v zimním a letním období kvůli tuhnutí, respektive rozpínání oleje. Počítejte s tím.

Zavírače s jediným regulačním šroubkem v boční části tělesa zavírače, seřídíte snadněji. Otočením šroubu vpravo dovření zpomalíte, vlevo naopak zrychlíte. U zavíračů se dvěma šrouby výrobci už regulační označují. Například u značky Brano typu P100 mají čísla 1 a 2. Šroubem č. 1 regulujete první fázi pohybu dveří, takzvanou kočárkovou. Šroub č. 2 určuje rychlost dovírání od konce této fáze až po úplné zavření dveří. Podrobnosti najdete v návodu na internetových stránkách výrobce.

Čtenář s přezdívkou Jenny píše v internetové diskuzi, že seřizoval v bývalé bytovce zavírač dost pravidelně na jaře a na podzim. „V zimě, jak ztuhl olej, tak to zavíralo děsivě pomalu,“ konstatoval s tím, že na jaře musel trochu utáhnout, na podzim zase trochu povolit. Podle čtenáře s přezdívkou Bandy je jeden šroub na seřízení polohy ramene už přežitek. „Většina bran má dva šrouby, jeden na rychlost do zavření na cca 15° a druhý na dovření od 15°,“ popsal.

Pokud si na seřízení sami netroufáte, zavolejte odborníka

Pokud vás špatné zavírání a dovírání dveří rozčilují a nevíte si s tímto problémem rady, povolejte na opravu odborníka. Bude vás to ovšem stát nějaké peníze. Jestliže chcete ušetřit, mrkněte se nejdříve na webové stránky výrobců automatických zavíračů. Zpravidla tam najdete velmi podrobné a dá se říci, že i bez problémů pochopitelné detailní návody.

Autor: DiksY

Bydlet kvalitně, znamená žít…

Zeleninu a bylinky jde pěstovat i v bytě. Řešením je chytrá domácí pěstírna

Chcete si vypěstovat vlastní zeleninu a bylinky, ale nemáte zahrádku? Doma můžete pěstovat bylinky a zeleninu v truhlících na balkoně nebo na parapetech, případně pomocí hydroponie či akvaponie přímo v bytě. Mezi výhody akvaponie a hydroponie patří rychlejší růst rostlin, menší náchylnost k chorobám a vyšší obsah vitamínů. Při pěstování navíc nemusíte používat žádné pesticidy proti škůdcům a zelenina je hned při sklizni čistá, takže ušetříte i vodu, kterou byste jinak potřebovali k jejímu omytí. Při pěstování v bytě však musíte rostlinám zajistit dostatečnou teplotu a osvětlení.

Jaký je rozdíl mezi hydroponií a akvaponií?

Hydroponie je pěstování rostlin bez půdy v živném roztoku. Místo substrátu se využívá keramzit nebo minerální plsť. V hydroponickém systému cirkuluje voda, která se mimo záhony filtruje, doplní o živiny, upraví se její pH a teplota, a poté se vrací zpět do záhonů.

Akvaponie je formou hydroponie, ale jako zdroj živin se využívá odpadní voda z chovu ryb. Rybí exkrementy hnojí rostliny a substrát v záhonu a kořenový systém rostlin zase vodu čistí, takže se pak může vrátit pomocí gravitace zpět do nádrže s rybami. Aby hydroponický systém fungoval správně, musíte přidat ještě správné mikroby. Akvaponie je mnohem náročnější, protože se musíte vyznat jak v pěstování rostlin, tak i v akvaristice a akvaponii samotné.

Vypěstujte si bylinky i zeleninu bez starostí

Pro pěstování v bytě jsou vhodné bylinky, jahody, ředkvičky, salát, petržel, mrkev, celer a v menším množství i rajčata, papriky nebo okurky. Do bytu se nehodí keřovité a stromovité rostliny, rostliny s velkým vzrůstem či rozsáhlými kořenovými systémy a rostliny s velkými a těžkými plody. Možnosti pěstování v bytě jsou poměrně rozsáhlé, ale bohužel můžete zeleninu a bylinky pěstovat jen v malém množství. Pokud byste chtěli pokrýt celoroční spotřebu domácnosti na celý rok, potřebovali byste hodně velké pěstební prostory.

V klasickém bytě si tak můžete při vhodném načasování zajistit díky akvaponii nebo hydroponii celoročně čerstvý a zdravý doplněk k vaší stravě. Hydroponický i akvaponický pěstební systém si můžete vyrobit sami (a to i z různých recyklovaných materiálů), ale pokud tím nechcete ztrácet čas nebo si na to netroufáte, můžete si pořídit automatizované systémy, neboli chytré pěstírny. Jejich výhodou je, že pouze zasadíte semínka a pak už se prakticky o nic nestaráte, maximálně doplňujete vodu a hnojivo podle toho, jak vám řekne aplikace v mobilu. Nevýhodou těchto systémů je vysoká cena a malý pěstební prostor.

Niwa ONE

Niwa ONE je automatizovaný hydroponický systém, který slouží pro pěstování rostlin, ovoce, bylinek a zeleniny. O rostliny se můžete starat pomocí aplikace na chytrý telefon, a to bez ohledu na to, kde se zrovna nacházíte. Pomocí řady snímačů a zařízení dokáže Niwa ONE vytvořit dokonalé prostředí pro růst rostlin. Obsahuje hydroponický systém, automatizovanou závlahu, topení, inteligentní osvětlení, větrání a klimatizaci. Aplikace pak obsahuje knihovnu programů pro nejpopulárnější rostliny, zeleninu a bylinky.

Pěstírna má podobu vitríny a vyrábí se ve dvou velikostech, přičemž ta větší má 90 x 50 x 20 cm (maximální výška rostliny je 58 cm) a můžete si ji předobjednat za 9 600 Kč. Stejná firma nabízí za 4 700 Kč i Niwa Maker KIT, pomocí kterého si můžete vytvořit vlastní hydroponickou jednotku. Součástí setu je veškerá elektronika i zařízení a návod, jak všechno správně propojit. Jediné, co si musíte sehnat nebo vyrobit zvlášť, je pěstební korpus.

Biopod

Biopod slouží pro vytvoření uzavřeného ekosystému, který nevyžaduje téměř žádnou údržbu a péči. Poslouží jako akvárium, terárium nebo skleník (pěstování rostlin v substrátu). Můžete zde pěstovat bylinky i zeleninu, přičemž Biopod se o ně bude automaticky starat a řekne vám, kdy jsou připravené pro sklizeň.

Zasadíte semínka, v aplikaci nastavíte, co chcete vypěstovat, a pak už vše jen sledujete. Biopod má dokonce zabudovanou kameru, takže růst můžete sledovat i mimo domov. Pomocí aplikace můžete sami regulovat teplotu, osvětlení, vlhkost, ventilaci i “déšť”. Největší Biopod má rozměry 125 x 40 x 70 cm a jeho odhadovaná cena je 25 500 Kč.

Kijani grows

Kijani grows je praktický kit pro sestavení akvaponického systému. Obsahuje veškerou techniku i elektroniku (čerpadlo, napájení, snímač hladiny, čidla teploty i vlhkosti, senzor světla a kameru), překližkový rám, akvárium i návod k montáži. Připojení k internetu přes wi-fi slouží k ukládání dat na cloud a odesílání upozornění. Vzdělávací kit s nádrží o objemu 9,5 litru a inteligentním sběrem dat stojí 6 400 Kč. Firma má v plánu nabízet i domácí set s nádrží na 130 litrů.

ECO-Cycle Aquaponics Kit

ECO-Cycle Aquaponics Kit od firmy ECOLIFE je nastavený tak, abyste pomocí něj snadno vytvořili z jakéhokoliv akvária produktivní zahrádku, jen musíte vybrat vhodné ryby. Po správné instalaci vám za 4 – 8 týdnů vyroste až 13 rostlin. Set pořídíte včetně osvětlení a akvária za 9 200 Kč. Na stránkách firmy najdete i video návody pro montáž setu, jeho uvedení do provozu a údržbu.

Seedo Homelab

Seedo Homelab je chytrá domácí pěstírna, která svými rozměry připomíná malou ledničku. Po vložení semínka do pěstírny zadáte v aplikaci, o jakou rostlinu se jedná, a pěstírna se postará o zbytek. Zajistí zálivku, hnojení, minerály, optimální teplotu, osvětlení, vlhkost i ventilaci.

Pěstírna je připojená k wi-fi, takže vám může posílat notifikace, třeba když je nutné doplnit hnojivo nebo vodu. Uvnitř pěstírny se navíc nachází webová kamera, díky které můžete růst rostlin sledovat prakticky odkudkoliv. V pěstírně můžete pěstovat zeleninu, bylinky i květiny, dá se však využít i pro řízkování dřevin. Rozměry pěstírny jsou 100 x 60 x 60 cm a cena zatím není stanovená.

Brio

Brio je domácí akvaponický systém pro pěstování květin a bylinek. Díky Brio přírodnímu filtračnímu systému absorbují rostliny přírodní odpad z akvária a živí se přirozenou cestou. Celý set obsahuje také dvě širokospektrální žárovky, které plně nahradí sluneční paprsky, takže pěstírnu s akváriem můžete umístit prakticky kamkoliv. Brio o velikosti 75 x 49 x 38 cm a objemu 36 litrů stojí 16 000 Kč. Můžete jej postavit na jakoukoliv rovnou plochu (třeba komodu či stůl) nebo skříňku speciálně navrženou pro Brio. Ta stojí 6 700 Kč.

Autor: DiksY

Bydlet kvalitně, znamená žít…

Kouzelné koření a téměř zapomenutý všelék jménem kurkuma. Používáte ji v kuchyni?

Možná se k vám už dostaly informace o doslova zázračném působení kurkumy na lidské zdraví. Síla, kterou toto exotické koření disponuje, jsou výrazné protizánětlivé vlastnosti bez nežádoucích účinků. V klasické čínské medicíně ji najdete jako lék na řadu onemocnění. Pomáhá například při nadýmání, žloutence, krvi v moči, různých křečích, modřinách nebo bolestech zubů.

Kurkuma patří do čeledi zázvorovitých a používá se hlíza

Tato skvělá látka se jmenuje kurkumin. Žluté až oranžové přírodní barvivo se vyrábí extrakcí z oddenků různých druhů rostlin rodu kurkuma, zejména kurkumy dlouhé (Curcuma longa). Jsou to příbuzné zázvoru z čeledi zázvorovitých. Při použití jako přídatná látka v potravinách se označuje kódem E 100. Mletý oddenek jako přírodní droga se označuje názvem Curcumae rhizoma.

V potravinářství nahrazuje kurkumin jako barvivo mnohem dražší šafrán. Jako přísadu ji najdete také v hořčici nebo worcesterské omáčce a neobejde se bez ní orientální, asijská a konkrétně ani indická kuchyně. V lidovém lékařství naše babičky používaly odvar z mleté drogy při poporodních bolestech břicha a zástavě menstruace, poruchách zažívací soustavy, ledvin, jater a žlučníku.

Zevně se odvar z kurkumy aplikuje jako dezinfekční roztok nebo zásyp na nehojící se vředy a různá kožní poranění. Údajně je též dobrým repelentem proti mravencům.

Z kurkumy si můžete přichystat masku pro léčbu akné. Vezměte po jedné lžičku kurkumy, medu a vody. Ingredience smíchejte do pasty, kterou naneste na obličej. Předem jej však musíte zbavit všech nečistot. Masku nechte působit alespoň tři minuty, a poté ji důkladně opláchněte. Vyléčíte si i pálení žáhy. Ozdravný čaj si připravte ze lžičky kurkumy a do čtyř šálků vroucí vody.

Kurkuma má silné antibakteriální a antiseptické vlastnosti. Pokud ji chcete pěstovat doma, žádá si dostatek rozptýleného světla a vlhko. Teplotu chce kolem 25 až 30 °C. Hlízy kurkumovníku sežeňte v supermarketu. Vysaďte je do lehké písčito hlinité půdy a nezapomeňte dát na dno drenážní vrstvu. Přes léto dejte květináč ven nebo do skleníku. Rostlina potřebuje vydatně zalévat a rosit.

Pěstování kurkumovníku vyžaduje teplo, světlo a vlhko

Nejvhodnější doba pro sběr hlíz je na jaře, kdy se stonky začínají pomalu zatahovat. Kurkumovník vytáhněte z květináče a odklepte zeminu. Hlízu rozdělte, část pro konzumaci, část na další sadbu. Hlízy očistěte, zbavte kořínků a uvařte, tím vzniká žádané žluté barvivo. Po uvaření hlízy osušte a rozemelte je na prášek.

Jako lék se kurkuma využívá už 4500 let. Je užitečná nejen při léčbě ran, ale i kožních problémů, včetně pásového oparu a neštovic. Pomáhá při léčbě zánětlivého onemocnění střev, jako je zákeřná Crohnova nemoc, nebo kolitida. Droga dokáže zmírnit příznaky revmatoidní artritidy, dále pomáhá při léčbě cystické fibrózy a brání růstu rakovinných buněk a metastáz.

Kurkuma je vynikají pro játra a kardiovaskulární zdraví srdce. Snižuje špatný cholesterol, riziko mrtvice a mnohá srdeční onemocnění. Také chrání proti Alzheimerově chorobě.

Namíchejte si třeba pastu proti bolesti. Smíchejte tři lžíce kokosového oleje, dvě lžičky jedlé sody a lžičku kurkumy. Vzniklou pastu a aplikujte na bolavé postižené místo. Pokud k ní navíc přidáte trochu mouky, odstraňuje tato směs i nevzhledné chloupky na těle. Z jedné vyplývá, že pokud po dobu 4 měsíců použijete pravidelně kurkumu s léčivým gelem, zbavíte se příznaků lupenky.

U zdravého člověka sice nejsou známy žádné nežádoucí účinky, ale kurkuma může dráždit kůži. Je Vyhněte se raději její konzumaci při jaterních a žlučníkových problémech, v těhotenství a dále při poruchách srážlivosti krve nebo při problémech s početím. Obecně se doporučuje nepřekračovat denní limit 0-0,5 mg na jeden kilogram tělesné váhy.

Kurkuma velice dobře čistí ústní dutinu

Kurkuma je velmi prospěšná i pro zdravou ústní dutinu ústní. S kurkumovou ústní vodou zabráníte vzniku plaku a následnému zánětu dásní. Přidejte kurkumu v prášku do teplé vody a připravte si ústní vodu vlastní. 10 mg kurkumy v prášku smíchejte se 100 ml vody a přidejte trochu extraktu z máty peprné pro svěží chuť.

Na záněty vám pomůže domácí čaj z kurkumy. Ve 4 šálcích vody uvařte jednu čajovou lžičku mleté kurkumy. Povařte ji po dobu 10 minut a pak přeceďte. Přidejte zázvor, který podpoří protizánětlivé vlastnosti nápoje. Pro denní užívání jinak obtížně vstřebatelného kurkuminu v přírodní podobě si vyrobte mikroemulzi. Smíchejte jej s 1 až 2 dvěma žloutky a jednou či dvěma lžičkami kokosového oleje. Pak vše rozmíchejte ručním mixerem.

Kurkumin sice není všelék a při hazardování se zdravím – kouření, nadměrná konzumace alkoholu, nadměrný stres, obezita a nedostatek pohybu – nezabrání rozvoji vážných chorob ani on. Ale u osob žijících zdravě výrazně sníží riziko rozvoje téměř všech typů rakoviny.

Přidáváním kurkumy do jídla nic nekazíte, navíc vám bude lépe chutnat. Nejčastěji se s ní setkáte v curry, což je směs nejrůznějšího koření. Právě kurkuma působí jeho žlutou barvu. Curry se hodí k masu včetně ryb, ale i do salátů a nejrůznějších omáček či dipů. Udělejte něco pro své zdraví. Jsou to právě jednoduché a už po staletí známé postupy, které častou mohou ve váš prospěch znovu nastolit rovnováhu mezi nemocí a zdravím.